Marcus Valerius Martialis

Narodil se v posledním roce Caligulovy vlády, po celý život byl hrdý na svůj hispánský původ. V roce 64 přišel do Říma s touhou prosadit se. Nejprve se pokusil pracovat jako advokát, to se mu však nedařilo. Kolem roku 80 začal psát (Liber spectaculorum – Kniha podívaných) a svými básněmi a epigramy si brzy získal oblibu lidu, a často i mocných, kteří ho podporovali. Titus mu udělil ius trium liberorum, podle něhož jako svobodný a bezdětný mohl požívat práv otce tří dětí. V roce 88 poprvé opustil Řím, aby pobýval na venkovském statku v Nomentu, 14 mil od Říma. V roce 98 se vrátil do svého rodiště; zdá se, že ne zcela dobrovolně – za Traiana, nástupce vládce Domitiana, mu totiž bylo vyčítáno jeho lichocení předchozímu císaři, který neproslul jako nejlepší vládce Říma. Martialis také mimo jiné lichotil již Titovi, předchůdci Domitiana. Proto když Martilialis opouštěl Řím, neměl ani na cestu. V Bilbile ale znovu nabyl jmění. Do Říma se již nikdy nevrátil, zemřel v roce 102. Jeho smrti litoval v Dopisech Plinius.

Zachovalo se čtrnáct z Martialových knih:

• Liber Spectaculorum (80 n. l.), sbírka asi 30 básní uveřejněná patrně k otevření římského Kolosea. Moderního čtenáře zarazí téměř cynický popis gladiátorských zápasů a jiných surovostí. Zachovala se v jediném středověkém rukopise, patrně neúplná.
• Xenie a Apophoreta (84 n. l.), sbírka krátkých veršů, zamýšlených jako věnování na darech (apoforéta) při svátku Saturnálií
• Epigrammaton libri duodecim (Dvanáct knih epigramů, asi 85–103 n. l.), obsahují celkem 1557 epigramů. Některé z knih mají předmluvu psanou v próze, nejčastěji užitou metrickou formou je elegické distichon, ale není to pravidlem; Martilialis používal i jiné formy, např. hendekasyllaby. Témata svých epigramů čerpal z každodenního života a často si vybíral jeho nejhorší podobu. Jeho epigramy jsou často obscénní, zvláště básně jedenácté knihy jsou velmi urážlivé.