Martín Bernat

Bylo doloženo, že Martín Bernat, syn malíře stejného jména, „slíbil, že do dvou let dokončí oltář sv. Dominika, který v Daroce nedokončil Bartolomé Bermejo“. Z oltáře, pravděpodobně rozebraného v 18. století v důsledku požáru kostela, se v Museo del Prado zachoval pouze ústřední panel zobrazující krále Ferdinanda I. Kastilského, jak vítá sv. Dominika, pravděpodobně jedinou část oltáře dokončenou Bermejem. V letech 1479 až 1484 se Bernat znovu objevuje spolu s Bartolomé Bermejem při pracích na restaurování polychromovaného oltáře katedrály a při tvorbě nového oltářního obrazu pro kapli chrámu Panny Marie na Sloupu v Zaragoze, který je nyní v soukromé sbírce.

Spolupráce s Bermejem měla na Bernatovo umění a obecně řečeno na aragonském malířství konce 15. století velký vliv, často se opakuje zakotvená typologie svatých vytvořená Bermejem na oltáři sv. Dominika. Takový jako sv. Viktorián z Asanu mezi sv. Gaudiosem a sv. Nazairem v katedrále v Barbastru nebo sv. Blažej mezi sv. Vincentem a sv. Vavřincem ve farním kostele sv. Máří Magdaleny z Léceře.

Spolu s Miguelem Ximénezem byl Bernat najat v roce 1485, aby namaloval hlavní oltář farního kostela v aragonském městečku Blesa v provincii Teruel, věnovaný legendě Svatého kříže, nyní v muzeu v Zaragoze. Skutečnost, že většina plateb byla určena Ximénezovi, který v roce 1487 účtoval sám, naznačuje, že Bernatův příspěvek byl menší.

Oba malíři měli nezávislé dílny, ale často spolupracovali na velkých dílech. V roce 1489 namalovali oltář Všech svatých pro augustiniánský klášter v Zaragoze, ztracené dílo, které je známo od dvou malířů, kteří odcestovali do Barcelony za doprovodu mnicha aragonského konventu za účelem studia hlavního oltáře svatého Augustina od Jaume Hugueta. O rok později se spojili s kastilským malířem Fernandem del Rincónem, s nímž podepsal dohodu o partnerství pro případné budoucí projekty.

Dokumenty, které se dochovaly, ukazují na velký počet smluv, což svědčí o tom, že Bernat měl vynikající pověst a mohl si dovolit udržovat plodnou dílnu, jejíž dopad je patrný v řadě oltářních obrazů aragonského prostředí. Zdokumentovaná díla, s výjimkou oltáře v Blese, jsou však již ztracena. Jedná se o oltáře pro kapli v Talaveře, obraz Očištění v Tarazonské katedrále se zajímavými alegoriemi ctností a svobodných umění namalovaných v grisaillu a oltář pro kostel San Juan Bautista v aragonském Zaidínu, z nějž se dnes dochoval jen ústřední panel, vystavený v Diecézním a regionálním muzeu ve městě Lleida.

• 
  Polittico di san Domenico di Silos (1479)
• 
  Ferdinando I di León che accoglie santo Domenico di Silos (Polittico, 1479)
• 
  Morte di santo Domenico di Silos (Polittico, 1479)
• 
  Santo Domenico di Silos vescovo (Polittico, 1479)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martín Bernat na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Martín Bernat na Wikimedia Commons
• Azcarate, José María (2000). Gotické umění ve Španělsku. Madrid. ISBN 84-376-0894-5.
• Beltran Lloris, Miguel a další (1990). Muzeum Zaragoza. Sekce výtvarného umění. Musea Nostra. Evropská sbírka muzeí a památek. ISBN 84-87007-17-1, ISBN 84-87007-17-1 .
• Gudiol, Joseph (1971). Středověké malby v Aragonii. Zaragoza, Instituce Ferdinand. ISBN 84-00-04704-4, ISBN 84-00-04704-4 .
• O Bergovi, Judith, „Zázrak se sněhem a oltář Martina Bernata, Bartolomé Bermeja a Juana Lobera pro klášter Panny Marie na Sloupu“, Goya (2006), č. 307–308.
• Lacarra Ducay, Maria del Carmen, „Setkání sv. Dominika s Ferdinandem I. Kastilským“, Aragon ve středověku, X–XI (1993), s. 450–454.
• Lacarra Ducay, Maria del Carmen, „Studie podepsaného panelu Martina Bernata Diecézním a regionálním muzeu ve městě Lleidě“ Aragon ve středověku, XX (2008), s. 2.   413–425.
• Ortiz Valero, N., „Varhany kostela San Pablo de Zaragoza, dílo Johán Ximénez Garcés, prováděné v letech 1480 až 1483“, v: Bulletin muzea a institutu „Camon Aznar“ č. XCII, Zaragoza, 2003, str.   169–195.
• Valero Ortiz, N., „Martin Bernat“ v: Hispano-gotický obraz. Bartolomé Bermejo a jeho časy “, Národní muzeum katalánského umění (26. – 11. února 2003) a Muzeum výtvarných umění v Bilbau (9. června – 31. srpna 2003), s. 262–264.
• Valero Ortiz, N., „Poslední vůle Martina Bernata, malíře oltářních obrazů, dokumentovaná v Zaragoze v letech 1450 až 1505“, in: Bulletin muzea a institutu „Camon Aznar“, č. 106, Zaragoza, 2010, s. 2. 181–199.