Markus Sittikus von Hohenems (salcburský arcibiskup)

Hrabě Markus Sittikus z Hohenemsu pocházel ze šlechtického rodu pánů z z Emsu. Narodil se jako čtvrté z pěti dětí Jakoba Hannibala I. hraběte z Hohenemsu (1530–1587) a jeho manželky Hortensie z Borromea (1551–1578), kteří byli oddáni roku 1565 v Římě. Jeho starší bratr Kašpar získal výhodu dědice panství. Markus byl již při narození zaslíben duchovní dráze. Jako třináctiletý od svého strýce, kardinála Marka Sittika Altemse obdržel kanonikát při biskupství v Kostnici, dále v roce 1589 kanonikát v Salcburku a roku 1605 kanonikát v Augsburgu, poslední dva po intervenci svého bratrance Wolfa Dietricha z Raitenau, po němž byl také zvolen salcburským knížetem arcibiskupem[1] a kardinálem.[2] S rodovým erbem užíval heslo "Numen vel dissita iungit." (česky: Božská síla spojuje rozdělené.)

Portrét Marka Sittika na fresce v hudebním sále zámku Hellbrunn, Donato Arsenio Mascagni, po 1610

Znak Marca Sittica jako salcburského arcibiskupa

Kromě arcibiskupského paláce a zámku Mirabell si dal v letech 1610-1615 postavit v jižním okolí Salcburku soukromou rezidenci zámek Hellbrunn se zahradami, v níž se věnoval svým renesančním zálibám v přírodních vědách, hudbě, sběratelství výtvarného umění a kuriozit i vodním atrakcím v parku.

Poprvé byl vyobrazen od nizozemského malíře Anthoni Bayse roku 1577 jako dvouletý chlapec na skupinovém portrétu s rodiči a sourozenci, nyní v majetku Muzea a galerie v Poličce.[3] Druhý oficiální portrét pochází z galerie salcburských arcibiskupů v Salcburku. Na třetím se dal namalovat s vedutou svého zámku Hellbrunn a na čtvrtém jako hudebník a patron hudby v hudebním sále zámku Hellbrunn.