Marie de France

Lejchy Marie de France jsou 12 krátkých epických básní. Jsou psané anglonormanštinou a složeny byly nejspíš v druhé polovině 12. století. Krátké lejchy z většiny oslavují koncept dvorské lásky, již hlavní postavy prožívají, a individualitu postav. Britská knihovna má pět různých rukopisů s jedním či více lejchy, ale pouze jeden rukopis ze 13. století obsahuje všech 12 příběhů. Marie de France je za sebou uspořádala nejspíš tak, aby dala do kontrastu kladné a záporné činy, které mohou z lásky vzejít. V tomto rukopise chválí liché lejchy (například „Guigemar“ a „Le Fresne“) postavy, které vyjadřují lásku druhým. Sudé lejchy („Equitan“, „Bisclavret“ a další) naopak varují před tím, jak láska k sobě samému může vést k neštěstí.

V tomto rukopise je také prolog o 56 verších, ve kterém Marie popisuje, proč lejchy zkomponovala. Píše, že byla inspirována příkladem starověkých Řeků a Římanů a chtěla vytvořit něco, co by bylo zábavné i morálně poučné. Také prý chtěla pro budoucí generace zachovat příběhy, které znala.

Dva z lejchů zmiňují krále Artuše a jeho rytíře Kulatého stolu – „Lanval“ a „Chevrefoil“ (který vypráví o Tristanovi a Isoldě). Marie byla pravděpodobně současnicí Chrétiena de Troyes, dalšího spisovatele Artušovských legend.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie de France na anglické Wikipedii a Lais of Marie de France na anglické Wikipedii.