Marie Mrázková

Marie Mrázková (rozená Žalmanová, 7. srpna 1920 Olšany12. listopadu 2007 Brno) byla česká choreografka, dramatička a pedagožka. Působila jako prorektorka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde získala vědecko-pedagogickou hodnost docentky.

Marie Mrázková
Rodné jménoMarie Žalmanová
Narození7. srpna 1920
Olšany
Úmrtí12. listopadu 2007 (ve věku 87 let)
Brno
Státní příslušnostČeskoslovensko
PracovištěJanáčkova akademie múzických umění v Brně
Oborychoreografie, pohybová výchova
Známý díkydocentka a prorektorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Umělecká a pedagogická činnost

Základní umělecké vzdělání absolvovala už v 10 letech u Margarety Kallabové, diplomované učitelky Dalcrozova ústavu v Ženevě. V letech 1938–1942 navštěvovala školu Anny Šártové v Brně. Roku 1941 absolvovala státní zkoušku z rytmiky, tance a gymnastiky, roku 1943 státní zkoušku ze hry na klavír. Baletní techniku získala u Marie Tymichové a poznatky o lidových tancích ve státních kurzech ministerstva školství.

U Margarety Kallabové se vypracovala v sólistku a začala také působit jako jako choreografka ve škole Anny Šártové a taneční skupině Karly Hladké. V roce 1945 začala učit na státní konzervatoři v Brně, v roce 1948 pak na JAMU v Brně, kde byla v roce 1951 ustanovena odbornou asistentkou pro obor pohybové výchovy. V roce 1960 byla v témže oboru jmenována docentkou. Od roku 1968 působila jako docentka na VŠMU v Bratislavě na katedře činoherní a operní. Věnovala se rovněž choreografii ledních revue s velkými krasobruslařskými soubory.

20. dubna 1963 se v Janáčkovo (nynějšího Mahenovo) divadle konala československá premiéra Prokofjevova prý nejmilejšího, ale také nejkomplikovanějšího jevištního díla, opera Ohnivý anděl, kde společně s Lubošem Ogounem tvořila choreografii.[1]

Významným impulsem pro její tvůrčí směřování bylo poznání metod ženevského profesora Émila Jacquesa-Dalcrozeho. Na základě jeho poznatků rozvinula metodu pro moderní výraz jevištního projevu. Studenti JAMU jsou podle ní vychováváni i ve 21. století. Dlouhodobě spolupracovala s režisérem Milošem Wasserbauerem, se nímž ji pojilo tvůrčí přátelství.

V normalizačních letech, kdy byla zbavena funkce prorektorky a pedagožky JAMU, se uchýlila do slovenského uměleckého azylu. Po roce 1989 se vrátila na divadelní a hudební fakultu JAMU.

V roce 1995 napsala Mrázková tragikomedii o třech dějstvích K narozeninám, pane Büchnere inspirovanou životem a dílem Georga Büchnera. Tato hra byla uvedena pražským Divadlem v Celetné 20. listopadu 1995, posléze i v Divadle Husa na provázku v Brně.

Osobní život

Narodila se jako druhé dítě do rodiny generálního ředitele lesních statků Josefa Žalmana. V roce 1940 se provdala za MUDr. M. Mrázka a v roce 1949 se jí narodila dcera Václava.

Reference

  1. WEIMANN, Mojmír. Výročí jedné premiéry. Opera Plus. 20.4.2013. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.