Marie Mancini

Marie Mancini (Anna Maria Mancini; 28. srpna 16398. května 1715) byla třetí z pěti sester Manciniových; neteří kardinála Mazarina, které přijely do Francie, aby se výhodně provdaly. Spolu se dvěma sestřenicemi z rodiny Martinozzi byly na dvoře Ludvíka XIV. známy jako Mazarinettes.

Marie Mancini
Portrét Marie Mancini (Jacob Ferdinand Voet, asi 1660–1680)
ManželLorenzo Onofrio Colonna
Úplné jménoAnna Marie Mancini
Narození28. srpna 1639
Úmrtí8. května 1715 (75 let)
Pisa
PohřbenaSanto Sepolcro (Pisa)
PotomciFilip II. Colonna
Marcantonio
Carlo
RodMancini
OtecLorenzo Mancini
MatkaGeronima Mazzarini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství a rodina

Anna Marie se narodila 28. srpna 1639 a vyrůstala v Římě. Její otec baron Lorenzo Mancini byl italským aristokratem, ale také nekromantem a astrologem. Po jeho smrti v roce 1650 matka Geronima Mazzarini odjela s dětmi do Paříže, kde doufala, že díky vlivu svého mocného bratra, kardinála Mazarina, najde vhodné manžely pro své dcery.

Mariinými sestrami byly:

Manciniovy nebyly jedinými příbuznými kardinála Mazarina, které přijely do Francie. Dalšími byly dvě jejich sestřenice, dcery Mazarinovy nejstarší sestry. Starší z dívek, Laura Martinozzi, se provdala za vévodu z Modeny Alfonse IV. d'Este a byla matkou Marie Beatrice d'Este, druhé manželky anglického krále Jakuba II. Mladší ze sester, Anna Marie Martinozzi, se stala manželkou Armanda de Bourbon, knížete z Conti.

Sestry Manciniovy měly také tři bratry: Paula, vévodu z Nevers Filipa a Alfonze.

Vztah s králem

Ve Francii začali Anně Marii říkat pouze Marie. "Tmavá, temperamentní a krásná", Marie zaujala nejdůležitější osobnost u francouzského královského dvora: romanticky se do ní zamiloval Ludvík XIV. Král byl do Marie tak poblázněný, že dokonce vyjádřil přání se s ní oženit. Kardinál Mazarin a králova matka Anna Rakouská nakonec pár rozdělili, Marii vykázali z Francie a Ludvíka oženili s Marií Terezou Španělskou.

Exil a manželství

V roce 1661 byla Marie provdána za italského prince Lorenza Onofria Colonnu, který byl po jejich svatební noci velmi překvapen, když zjistil, že je jeho novomanželka stále panna. Ženich neočekával, že nalezne "nevinnost mezi láskami králů".

Manželé spolu měli tři děti:

  • Filip II. Colonna (1663–1714)
  • Marcantonio
  • Carlo

Útěk a smrt

Po narození třetího dítěte se vztah mezi manželi zhoršil. 29. května 1672, opustila Marie, strachující se o holý život, opustila v doprovodu sestry Hortenzie, Řím. V roce 1677 napsala své memoáry. Do Itálie se vrátila až po manželově smrti v roce 1689.

Zemřela 8. května 1715 v Pise a byla pohřbena v kostele Santo Sepolcro.

Paměti

Spolu se sestrou Hortenzií napsala paměti.[1] Novější vydání:

  • Hortense et Marie Mancini, Mémoires d'Hortense et de Marie Mancini, édition présentée et annotée par Gérard Doscot, Paris, Mercure de France, 1965, rééd. collection « Le temps retrouvé », 1987 ISBN 2-7152-1451-0
  • Memoirs: Hortense Mancini and Marie Mancini [online]. Chicago: University of Chicago Press, 2008. The other voice in early modern Europe [cit. 2018-08-19]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10288677.

Románové zpracování

  • MALLET-JORIS, Françoise. Marie Manciniová, první láska Ludvíka XIV. Překlad Josef Kostohryz. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1970. 263 s. cnb000132968.

Reference

  1. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 16. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1058 s. cnb000277218. [Heslo „Mancini, patricijský rod", s. 744.] Dostupné online

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie Mancini na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.