Marie Ljalková

Narodila se 3. prosince 1920 ve vsi Horoděnka ve Stanislavském okrese v Polsku v rodině volyňských Čechů Petrušákových. Studovala na průmyslové škole ve Stanislavově a poté pracovala jako traktoristka v kolchoze. Provdala se za Michajla Ljalka a přijala jeho příjmení. Její muž pocházel z Podkarpatské Rusi, on nejprve vstoupil do československé jednotky v SSSR a následně pro svou ženu poslal.

1. března 1942 nastoupila tedy Marie Ljalková v Buzuluku u náhradní roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Poté, co absolvovala základní vojenský výcvik a zdravotnický kurz, byla zařazena ke 2. rotě, a později ke kulometné rotě, kde si jejích vynikajících střeleckých výsledků všimnul nadporučík Jaroš a navrhl ji do kurzu pro odstřelovače.[3] Byla první československou ženou (společně s Vandou Biněvskou), která se jako odstřelovačka zúčastnila bitvy u Sokolova, a poté od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. Počet nepřátelských vojáků, které měla zastřelit je předmětem sporů. V návrhu na vyznamenání Řádem rudé hvězdy se píše o pěti zabitých nepřátelích, jiná literatura udává až třicet zabitých nepřátelských vojáků. Ona sama vzpomínala, že v boji o Sokolovo střílela, ale vyslovila pochybnost, zda někoho zasáhla a zabila.[3]

Po rozhodnutí exilové vlády v Londýně se již ženy nesměly přímo bojovat v první linii se zbraní v ruce, Marie Ljalková tedy působila v odstřelovačských kurzech a nastřelovala pušky.[4] V létě 1944 se vrátila do zdravotnických kurzů (absolvovala kurz řidiče sanitky), aby byla následně zařazena jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. S ním pak prodělala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci a zúčastnila se bojů o Moravskou bránu a v okolí Holešova. V průběhu dukelské operace byla zasažena střepinou do hlavy.

Po skončení druhé světové války se rozhodla se usadit v Československu a rozvedla se se svým prvním manželem. Sloužila ve Slezsku jako vedoucí lékařka 2. tankového praporu 1. tankové brigády a od 1. října 1945 pracovala jako ambulantní sestra na brigádní ošetřovně. Později absolvovala vojenskou zdravotnickou školu a 1. března 1947 byla přijata v hodnosti důstojníka z povolání do armády. Poté mnoho let pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze a v Olomouci. V první polovině 50. let odešla z armády a později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři Čedok.

V armádě dosáhla hodnosti nadporučíka a po roce 1990 byla povýšena na plukovníka ve výslužbě. Za svou činnost ve válce byla vyznamenána například Československým válečným křížem 1939 a Řádem rudé hvězdy. Dne 28. října 2010 byla vyznamenána prezidentem Václavem Klausem a obdržela Řád Bílého lva.[5] Marie Ljalková zemřela v Brně, kde byla pohřbena žehem.

• 1943 - Československý válečný kříž 1939
• 1943 - Řád rudé hvězdy[6]
• 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• 1945 - Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
• 1948 - Sokolovská pamětní medaile[7]
• 2008 - Kříž obrany státu
• 2010 - Řád Bílého lva, II. třídy (vojenská skupina)