Marie-Noémi Cadiot

Marie-Noémi Cadiot (12. prosince 1828[1] nebo 1832, Paříž, Francie – 10. dubna 1888, Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie) byla francouzská sochařka, novinářka a spisovatelka 19. století. Byla druhou manželkou Eliphase Léviho a měla s ním dceru; později se rozešli. Cadiotová se později provdala za markýze de Montferrier, ale také se rozešli a ona se 3. září 1872 provdala potřetí, vzala si Maurice Rouviera (17. dubna 1842 - 7. června 1911), francouzského předsedu vlády.

Marie-Noémi Cadiot
Narození12. prosince 1828
Paříž, Francie
Úmrtí10. dubna 1888 (ve věku 59 let)
Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie
Místo pohřbeníPère-Lachaise
ZeměFrancie
Národnostfrancouzská
Povolánísochařka, novinářka a spisovatelka
Manžel(ka)Eliphas Levi
Maurice Rouvier
markýz de Montferrier
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Životopis

Marie-Noémi Cadiotová se narodila v Paříži a byla druhou manželkou Alphonse Louise Constanta, obecně známého jako Eliphas Lévi. Civilně se vzali na radnici 10. pařížského obvodu dne 13. července 1846 a měli dceru Marii, která zemřela v roce 1854 ve věku sedmi let. Po rozvodu s Constantem si vzala markýze de Montferriera, švagra filozofa a matematika Józefa Maria Hoene-Wrońského.[2] Jako studentka Jamese Pradiera se zúčastnila prací na reliéfech na fontáně Saint-Michel v 6. pařížském obvodu.[3]

Navštěvovala Dámský klub (club des Femmes) Eugénie Niboyetové, psala literární fejetony do Le Tintamarre a Le Moniteur du Soir pod pseudonymem „Claude Vignon“ (převzatý z románu Béatrix de Balzac). Také publikovala pod literárním pseudonymem H. Morel.[4][5] Císař Napoleon III. jí přiznal penzi 6 000 franků.

Zemřela 10. dubna 1888 v Saint-Jean-Cap-Ferrat a je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži.[6]

Publikace
  • Contes à faire peur, 1857
  • Un drama en provincie - La statue d'Apollon, 1863[7]
  • Révoltée![8]
  • Un naufrage parisien, 1869[9]
  • Château-Gaillard, 1874[10]
  • Victoire Normand, 1862[11]

Galerie
  • Jean de La Fontaine (1874), radnice v Château-Thierry
  • Basreliéf (asi 1858-1860) pro fontánu Saint-Michel v Paříži
  • Daphné changée en laurier (1866), Musée des Beaux-Arts v Marseille
  • Náhrobek s její bustou, hřbitov Père-Lachaise

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie-Noémi Cadiot na anglické Wikipedii a Claude Vignon (1832-1888) na francouzské Wikipedii.

  1. État-civil reconstitué de Paris, V3E N368 [online]. Paris.fr digital archives [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Alphonse-Louis Constant, La Rose Bleue Retrieved May 25, 2009
  3. Eugène de Mirecourt fils, Aux femmes, L. Sauvaitre (Paris), 1895.
  4. Revue du Louvre, Volume 28, Conseil des musées nationaux, 1978.
  5. Georges d'Heylli. Dictionnaire des pseudonymes Georg Olms Verlag. [s.l.]: [s.n.], 1977. ISBN 9783487063393. S. 26. (anglicky)
  6. Paul Bauer. Deux siècles d'histoire au Père Lachaise. [s.l.]: Mémoire et Documents, 2006. ISBN 978-2914611480. S. 771. (anglicky)
  7. Un drame en province - La statue d'Apollon [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Révoltée! [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Un naufrage parisien [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Château-Gaillard [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Victoire Normand [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.