Marder II

Marder II byl německý stíhač tanků užívaný za druhé světové války. Stejně jako ostatní německá samohybná protitanková děla byl zkonstruován v důsledku sovětské převahy tanků jako levný prostředek na jejich ničení. Vzhledem k tomu, že nebyl čas na vývoj nových typů, byl zpravidla užíván podvozek již vyráběných tanků. V tomto případě se jednalo o podvozek německého stroje PzKpfw II Ausf. D. Jako výzbroj byly užívány ukořistěné sovětské kanóny F-22 ráže 76,2 mm. Od jara roku 1942 byl jednotkám přidělován typ, který dostal název „Panzer Selbstfahrlafette für 7,62 cm PaK 36(r)“ a měl kódové označení Sd.Kfz. 132. Oficiální bojové označení Marder II bylo přiděleno až počátkem roku 1944. Tehdy vznikla nová verze Sd.Kfz. 131, vyzbrojená kanónem PaK 40/2 L/46 ráže 7,5 cm a postavená na podvozku Ausf. F.

Původní verze s 7,62cm kanónem PaK 36(r)

Marder II (Sd.Kfz. 131)
Marder II v tankovém muzeu Kubinka
Typ vozidla	Stíhač tanků
Země původu	Německo
Historie
Návrh	1941
Období výroby	1942–1944
Vyrobeno kusů	852
Ve službě	1942–1945
Základní charakteristika
Posádka	3
Délka	6,36 m
Šířka	2,28 m
Výška	2,20 m
Hmotnost	10,8 tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	5–30 mm
Hlavní zbraň	kanón F-22 ráže 76,2 mm, později PaK 40/2 L/46 ráže 75 mm
Sekundární zbraně	kulomet ráže 7,92 mm
Pohon a pohyb
Pohon	Maybach HL 62 TRM 140 hp (103 kW)
Odpružení	listové pružiny
Max. rychlost	40 km/h na silnici 20 km/h v terénu
Poměr výkon/hmotnost	12,96 hp/t
Dojezd	190 km

Stroj vznikl instalací nástavby na podvozek, kde byl umístěn kanón a kulomet ráže 7,92 mm. Měl dosti vysoký profil a stával se tak dobrým cílem pro nepřátelské vojáky. Stíhače tanků však byly poměrně rychlé a měly docela slušnou průchodnost terénem. Celkem bylo vyrobeno 852 Marder II.^[zdroj?!]