Maršov

Pečeť správy katastru panství Maršov; v levé části je znak města Mikulov

Jméno Maršov je odvozeno od vlastního jména Mareš (zdrobnělina od Martina), značilo tedy 'ves Marešovu' → Marešov → Maršov.

Historie obce Maršov je spjata s historií deblínského panství, k němuž patřila. První dochovaná zmínka o Maršově se nalézá v listině vydané Gertrudou (Kedrutou) z Deblína dne 1. července 1299. Gertruda v ní daruje celé deblínské panství řádu německých rytířů a připojen je i výčet obcí – Maršov je uveden jako Marschau. Gertruda si ovšem vymiňuje značně vysokou doživotní rentu a snad i díky událostem dalších let se řád německých rytířů panství nakonec nikdy neujal. Po dalších asi 200 roků patří panství i s Maršovem pánům z Lomnice a nakonec je roku 1466 odkupuje královské město Brno.

Po vzniku okresů (1850) Maršov spadal do působnosti okresu Tišnov, později okresu Brno-venkov.

Roku 1866 v Maršově začala řádit cholera[3] a většina obyvatel zemřela (jenom mužů zemřelo přes 80 %).

Roku 1906 (nebo 1908)^[zdroj?] bylo mezi Maršovem a Lažánkami – poblíž lokality „Šachty“ – nalezeno bohaté ložisko kaolinu – v hloubce asi 8 metrů pod povrchem. Pro svoz kaolinu Baťa v roce 1911 nechal postavit lanovou dráhu do Veverské Bítýšky a odtud přepravě měla sloužit souběžně budovaná železniční trať do Kuřimi. Do lomu často tekla podzemní voda a tak v lednu 1932 se těžba zastavila.^[zdroj?] Z bývalého lomu vzniklo jezero, do kterého v roce 1945 němečtí vojáci sházeli vojenskou techniku včetně tanku Steyer, který byl roku 1954 vytažen a několik let poté využívali tank tišnovští hasiči. Kaolinové jezero je v soukromém vlastnictví.

Kaple v Maršově

• Kaple Nanebevzetí Panny Marie
• Pomník obětem první světové války
• Hřbitov