Mandolína

Mandolína je strunný hudební nástroj vzhledem připomínající kytaru. Vyvinula se podle některých názorů ve středověku z loutny, podle jiných z mandory nebo kvinterny. Dnešní podobu mandolíny získaly v sedmnáctém století v Neapoli. Používaly se jako sólové i doprovodné nástroje, často též (podobně jako dříve mandory) jako horní sbor loutnových a později kytarových orchestrů.

Mandolína

Chlapec s mandolínou, Guglielmo Plüschow (1907)

Mandolina je laděna stejně jako housle (G-D-A-E). (Některé skupiny středověké hudby používají mandolíny v kvinternovém ladění, zvukový efekt je, vzhledem k blízkému příbuzenství nástrojů, velmi podobný.) Struny jsou zdvojené. Má výrazný pronikavý zvuk a hraje doprovody - údery na druhou dobu, seknutí. Používají se také ozdoby jako tremolo nebo vybrnkání sóla. V současné době je hra na mandolínu stále rozšířenější, obzvláště v bluegrassu, jinak spíše zřídka ve folku nebo rocku.

V dnešní době se používá celá řada typů mandolíny. Jedna z nejrozšířenějších je mandolína využívaná hráči country - je často elektroakustická a je opatřena snímačem. Nemá kulatý ozvučný otvor uprostřed, ale dva úzké na stranách ozvučné desky - podobně, jako housle. Tento typ mandolíny dodává mnoho světových výrobců - nejznámější je asi Fender (který ovšem většinu nástrojů dnes vyrábí v Číně). Klasické mandolíny bývají dvou základních typů: a) s rovnou zadní deskou b) se zadní deskou vypouklou, vyrobenou z dýh střídavě světlé a tmavé barvy - tento typ bývá označován, jako tzv. "portugalská mandolína" , nebo "portugalka". Poměrně kvalitní klasické mandolíny vyráběl mnoho desítek let i český závod CREMONA. Jejich výroba byla však nedávno^[kdy?] zastavena, protože záplava čínského zboží představuje cenově neporazitelnou konkurenci. Novou českou mandolínu si tedy už zřejmě nikdy nekoupíte, leda od soukromého výrobce.

Mandolína je praktický hudební nástroj. Její malé rozměry jsou výhodou na cestách i při samotném hraní. Člověk hrající na mandolínu nezabírá o nic více místa, než člověk bez mandolíny. Malé děti na ní rády zkouší hrát, je jim rozměrově bližší, než kytara. Rovněž akordové hmaty jsou o něco jednodušší, než kytarové. Může však představovat problém pro lidi s velkými a silnými prsty, těm se může stát hra na uzoučký hmatník poněkud obtížnou.