Malý Svatobernardský průsmyk

Na rozvodí leží prehistorický kamenný kruh na Malém Svatobernardském průsmyku.

Malý Bernard je jednou z několika možností Hannibalova pochodu přes Alpy.

Na francouzské straně se těsně před vrcholem průsmyku nachází kamenný monolit. Kdysi na něm stála socha římského boha Jupitera, nyní socha křesťanského svatého Bernarda z Menthonu. Na průsmyku prý založil hospic, z něhož zbyla jen zřícenina.

Novou budovu hospice zřídil řád rytířů svatého Mauricia a svatého Lazara. Známým správcem hospice byl Pierre Chanoux, k němuž se váže zahrada alpských rostlin Chanousia na průsmykové cestě.

Za druhé světové války se na vrcholu průsmyku odehrály těžké boje během bitvy o Západní Alpy. Budova hospice a botanická zahrada byly zničeny.

Malý Svatobernardský průsmyk byl na programu Tour de France zatím čtyřikrát: v letech 1949, 1959, 1963[4] a 2009.

Malý Svatobernardský průsmyk tvoří přirozenou (a odvěkou) hranici mezi Savojskem a údolím Valle d'Aosta podél rozvodí potoka Reclus a řeky Doire du Verney. Tato linie představuje přesně osu symetrie cromlec'h a až do roku 1715 označovala obecní hranici mezi Séez a La Thuile.

V roce 1715, v důsledku epidemie, která zachvátila Savojsko, postavili pastýři z La Thuile na západě průsmyku, poblíž hospice, hygienickou bariéru. Chráněné území de facto anektovali. V roce 1725 byl vydán rozsudek, který jen částečně obnovil původní situaci: Savojcům byla vrácena pouze polovina území "zabaveného" Valdôtainům.

Během revoluce Francie anektovala celou náhorní plošinu a po Vídeňské konferenci v roce 1815 se situace vrátila k předchozímu stavu.

Když Napoleon III. v roce 1860 politicky anektoval Savojsko, dohodl se s nově vzniklou Itálií na rozšíření hranice za hospic ve prospěch italského království (hranice se rozšířila o jakýsi pseudopod, který zahrnoval hospic a jeho hospodářské budovy). V letech 1864 až 1867 nechal postavit silnici k průsmyku.

Po druhé světové válce Pařížská smlouva podepsaná v roce 1947 stanovila návrat k původnímu rozdělení. Topografická komise pověřená provedením smlouvy se však dopustila chyby, když posunula hranici na Colonne de Joux. Obec Séez protestovala a nakonec došlo k opravě: hranice vede po polovině osy kromlechu a pak se spojuje s vrcholem hory Belvedere (když předtím procházela mírně východně od ní).

Z Bourg-Saint-Maurice na jihozápad vede 26,5 km dlouhá silnice na Col du Petit Saint-Bernard. Na této vzdálenosti je stoupání 1 348 m (4 423 stop) (průměrný sklon 5,1 %), přičemž nejstrmější úseky mají na začátku stoupání sklon 8,1 %. Prvních 15,5 km do La Rosière tvoří stoupání Montée d'Hauteville.

Z Pré-Saint-Didier (v oblasti údolí Aosta v severozápadní Itálii) je vrchol průsmyku vzdálen 23,5 km (14,6 mil). Na této vzdálenosti je stoupání 1 184 m (3 885 stop) (průměrný sklon 5 %).

• 
  La Thuille, Route kl. San. Bernhard. Historický letecký snímek Wernera Friedliho (1957).
• 
  socha svatého Bernarda z Menthonu
• 
  Hospic
• 
  průsmyk v létě 2019
• 
  kamenný kruh na Malém Svatobernardském průsmyku.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Svatobernardský průsmyk na Wikimedia Commons
• směr z Bourg St. Maurice
• směz z údolí Aosta
• F.W. Walbank: Some Reflections on Hannibal's Pass. In: Cambridge University Press (Hrsg.): The Journal of Roman Studies. 46, 1956, S. p. 44 – 45.
• Philip Ball: The Truth about Hannibal's Route across the Alps. In: The Guardian. 2016.
• Mary Harrsch: Hannibal's Route over the Alps or just Horse S***?. In: Roman Times – An Online Magazine about Current Archeological and Classical Research. 2016. Abgerufen am 13. April 2016.
• Liste auf der offiziellen Webseite der Tour de France (Memento vom 9. Juli 2010 im Internet Archive) (PDF; 1,2 MB)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kleiner Sankt Bernhard na německé Wikipedii.