Maaseik

Nejstarší část obce je pravděpodobně vesnice Aldeneik (česky „starý dub“), kde kolem roku 700 franský hrabě Adelard založil benediktinský klášter. Jeho dvě dcery Herlinda a Relinda se staly abatyšemi tohoto kláštera a později byly prohlášeny za svaté. Kolem kláštera brzy vznikla malá osada. Kolem roku 870 klášter značně poškodili Normané. V 10. století se Aldeneik stal součástí biskupství Lutych a byla zde zřízena kapitula s dvanácti kanovníky.

Několik kilometrů jihozápadně od Aldeneiku začala vznikat nová osada jménem Nieuw-Eyck („nový dub“) a později Maaseik. Roku 1244 se Maaseik stal samostatnou farností a získal městská práva. Patřil hrabství Loon a později se stal jedním z 23 nejvýznamnějších měst biskupství Lutych, kterým byl udělen titul „bonne ville“. Vzhledem k dobré strategické poloze byl Maaseik opevněn hradbami a příkopy. Toto opevnění zboural Karel Smělý roku 1467 po povstání měšťanů proti lutyšskému knížeti-biskupovi.

V 16. století bylo znovu vybudováno opevnění, které o století později zesílil francouzský vojenský architekt Vauban. Po ústupu Francouzů roku 1675 však byly vojenské objekty postupně rozebírány a dodnes se zachovaly už jen názvy původních bran (např. Bospoort, Maaspoort). V 16. století a na začátku 17. století Maasseik ekonomicky prosperoval díky výhodné poloze mezi Lutychem a mořem. Obchodní aktivita byla silná do druhé poloviny 17. století, kdy začala slábnout regionální moc Lutychu. Roku 1684 byla třetina města zničena požárem, což urychlilo jeho úpadek.

Průmyslová revoluce v 19. století se Maaseiku příliš nedotkla. Jeho centrum si uchovalo architektonickou jednotu až do první světové války. Dnes Maaseik slouží především jako regionální centrum a nabízí nákupní, vzdělávací a zdravotnické služby pro své okolí.