Mačča

Podle japonské literatury ze 3. století n. l. se zelený čaj zpočátku používal jako elixír k léčbě otoků, horečky a dalších symptomů. Má se za to, že semínka zeleného čaje přivezl z Číny japonský vyslanec během vlády dynastie Tang a následně jej používala šlechta a buddhističtí duchovní jako léčivé tonikum. V r. 1191 japonský zenový buddhistický mnich Eisai přinesl z Číny nový způsob pití zeleného čaje. Nasypal rozemletý čajový prášek do horké vody a rozmíchal jej – jako se to dnes dělá s maččou – a pak jej popíjel spíše jako nápoj, nikoliv jako lék. Popíjení čaje se v Japonsku později rozšířilo z šlechtických kruhů mezi samuraje. Samurajové, vázáni přísahou k ochraně svých pánů, nakonec vytvořili rituál zeleného čaje, který měl vnést klid a harmonii do jejich často bouřlivého života.

Čtyři týdny před každoroční sklizní jsou čajové plantáže zastíněny plachtami, takže se eliminuje až 90 % přirozeného světla. Čajové plantáže kompenzují ztrátu světla zvýšením obsahu chlorofylu v listech. Pouze nejlepší ručně sbírané čajové listy se pak spaří, usuší a nařežou, aby se odstranily žilky a stonky. Usušené listy se pak skladují v mrazicím boxu, aby se po celý rok zajistila stálá kvalita. Takto zpracovaný čaj se nazývá tencha. Čajové listy se namelou na žulových mlecích kamenech, přičemž na jednom mlecím kameni se získá jedna unce mačči za hodinu.

Na rozdíl od běžných listů zeleného čaje, které se po vyluhování vyhazují, listy mačči se našlehají s vodou a konzumují se. Jelikož mačča je čistý, přírodní, jemně mletý prášek, jeho použití jako ingredience je téměř neomezené. Mezi oblíbené použití patří zmrzlina ze zeleného čaje, gelato, ovocné nápoje, latté a čokolády.

Cukrovinka z čaje mačča

Na zmrzlinu a gelato se zeleným čajem postačí 1,3% až 2% koncentrace mačči rozmíchané se základem z bílé tekutiny pro vytvoření bohaté příchuti a barvy zeleného čaje.

Mačču od běžných práškových zelených čajů odlišují zejména:

1. Chuť: Mačča je sladká a jemná, s pouhým náznakem svíravosti. Sladkost je způsobena přirozeně se vyskytujícími L-theaninovými aminokyselinami a rostlinnou vlákninou. Na druhou stranu běžný práškový zelený čaj obvykle postrádá aktivní aminokyseliny, což vede k poměrně nevýrazné a hrubší chuti.

2. Barva: Mačča je smaragdově zelená, zatímco práškový zelený čaj je často žluto-hnědý. Je to proto, že kvalitní mačča se mele na jemný prášek na pomalu se otáčejících žulových mlecích kamenech. Tření je minimální a čajové listy se během tohoto procesu „nepálí“, takže si mohou zachovat chlorofyl. Oproti tomu běžný práškový zelený čaj se často mele na prášek pomocí tlaku vzduchu. Tření způsobené tímto procesem listy „rozvaří“, takže získávají žluto-hnědou barvu.

Časen – bambusová metlička k přípravě čaje mačča

Dvě až tři vrchovaté bambusové lžičky čaje se našlehají s horkou vodou (75 °C) v misce bambusovou metličkou na nefritově zelenou pěnu. Řídká napěněná kaše po chvilce zhoustne nabobtnáním částeček lístků. Čaj mačča obsahuje všechny účinné látky a plný aromatický celek čajového listu.

• Bambusová lžička k nabírání čaje – čašaku
• Bambusová metlička ke šlehání – časen
• Miska na přípravu – čavan
• Bambusová naběračka na vodu – hišaku
• Bílá látka určená k vytírání čavanu – čakin
• Hustý čaj podávaný při čajovém obřadu – koiča
• Řídký čaj podávaný při čajovém obřadu – usuča
• Dóza na práškový čaj používaná při přípravě usuči – nacume
• Dóza na práškový čaj používaná při přípravě koiči – čaire
• Nádoba na použitou vodu – kensui

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mačča na Wikimedia Commons