M1867 Werndl-Holub

Josef Werndl a Karel Holub se seznámili snad již v době, kdy Holub v rámci vojenské služby pracoval v puškařské dílně ve vídeňském arzenálu.[1] Po svém odchodu do civilu v roce 1857 začal Holub pracovat ve Werndlově zbrojovce ve Steyru, kde mu Werndl posléze nabídl místo předáka.[2] Společně pak začali vyvíjet novou zbraň.[3]

Poté, co Holub roku 1866 dokončil práce na novém závěru pro jejich pušku,[2] přihlásili ji s Werndlem v listopadu 1866 a v dubnu 1867 k patentové ochraně.[1] Tato jednoranná zadovka s blokovým otočným závěrem nesla zpočátku název Werndl-Holub´sches Hinterladungs-Gewehr (Werndl-Holubova zadovka),[1] nicméně do výzbroje rakouskouherské armády byla v červenci 1867 zavedena jako „systém Werndl“, jelikož Werndl odkoupil od Holuba práva na využití jeho patentů.[1] Holubův přínos tak zůstal širší veřejnosti v podstatě utajen.

Pušku vyráběla Werndlova Akciová společnost Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft (OEWG), v níž byl Holub technickým ředitelem. Jak již bylo řečeno, byla původně komorována pro rakouský jednotný kovový náboj se středovým zápalem 11mm scharfe Patrone M.67 (11,15 x 42 R).[4] V roce 1877 byla překomorována pro náboj se zúženým hrdlem 11mm scharfe Patrone M.77 se středovým zápalem (11,15 x 58 mm R).

Počátkem 70. let 19. století Holub konstrukčně zjednodušil závěr a zámek, čímž vznikl model 1873.[1]

Puška M1867/1873 slavila v rakouské armádě řadu úspěchů. Ještě během 1. světové války ji používaly druhosledové jednotky a u celní stráže sloužila až do roku 1918.[2] Od roku 1885 ji však začala nahrazovat puška Mannlicher. Tato opakovací puška, kterou zkonstruoval Ferdinand Mannlicher (1848–1904), se stala hlavní pěchotní zbraní rakouskouherské armády na přelomu 19. a v první třetině 20. století.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M1867 Werndl-Holub na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu M1867 Werndl-Holub na Wikimedia Commons
• Stručný životopis Karla Holuba