Marcus Iunius Brutus

Marcus Iunius Brutus (85 př. n. l. – 23. října 42 př. n. l.) byl římský politik, zastánce republikánského zřízení a jeden z iniciátorů spiknutí proti diktátoru Gaiu Iuliu Caesarovi. Pocházel ze slavného římského rodu Juniů, který se významně podílel na svržení římských králů a nastolení republiky, jeho členem, tedy i Marcovým příbuzným, byl například Lucius Junius Brutus.

Marcus Junius Brutus
Narození	85 př. n. l.
Úmrtí	23. října 42 př. n. l. (ve věku 42–43 let) Filippoi
Příčina úmrtí	penetrating trauma
Povolání	filozof, básník a starořímský politik
Politická strana	Optimáti
Choť	Claudia (do 45 př. n. l.) Porcia Catonis (45 př. n. l.–43 př. n. l.)
Partner(ka)	Volumnia Cytheris
Rodiče	Marcus Iunius Brutus a Quintus Servilius Caepio a Servilia Caepionis a Hortensia
Rod	Junii Bruti
Příbuzní	Marcus Junius Silanus, Junia Tertia[1][2], Junia Prima[1][3] a Junia Secunda[1][4] (sourozenci) Calpurnius Bibulus (nevlastní syn) Decimus Iunius Brutus Albinus (bratranec)
Funkce	praetor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brutus byl dlouhá léta Caesarovým blízkým přítelem. Roku 44 př. n. l. mu Caesar svěřil úřad městské praetury. Brutus však byl zastáncem republikánského zřízení, jež bylo v té době ve vážné krizi, kterou ještě prohlubovaly snahy Caesara po monarchistické vládě. To bylo důvodem Brutovy účasti na spiknutí proti diktátorovi, jemuž se postavil do čela. Na Caesarově zavraždění v březnu 44 př. n. l. se podílel osobně. Poté odešel do Malé Asie, aby tu shromáždil vojsko k boji s Caesarovými přívrženci. Roku 42 př. n. l. byl poražen Marcem Antoniem a Octavianem u Filipp. Po prohrané bitvě spáchal sebevraždu. Autorem Brutova životopisu je Plútarchos.