Městské opevnění (Beroun)

Plzeňská brána je postavena v západní části opevnění. Je patrně nejstarší částí městského opevnění. Tato brána měla díky své vyvýšené poloze funkci hlavní městské hlásky a službu zde vykonával trubač, přebývající v kamny vytápěné komoře v horním podlaží. Brána má klenutý průjezd, který sloužil k dopravě předmětů a k obraně. Na vnější straně brány chránil průjezd padací most a spouštěcí mříž. Na noc byla brána uzavírána dvoukřídlými vraty a přes den řetězy. Původně gotická brána byla po požáru v roce 1735 barokně přestavěna. Do roku 1752 se zde vybíralo clo. Východní průčelí zdobí městský znak a věžní hodiny. Ty jsou z konce 19. století, původně byl na bráně od roku 1508 orloj s 24 hodinovým ciferníkem, ten byl však nahrazený roku 1736 novými hodinami se dvěma ciferníky. Dnešní podoba brány pochází z roku 1896. Brána je od dubna do října přístupná veřejnosti. Interiéry jsou v současnosti využívány Muzeem Českého krasu.

Pražská brána

Pražská (někdy také Dolní) brána je postavena ve východní části opevnění. Vznikla přímo proti původnímu brodu přes řeku Berounku, a musel jí tak projít každý, kdo šel z nebo do Prahy. Hlavním účelem brány bylo chránit vstup do města a zároveň sloužila jako pozorovatelna. Podle dochovaných písemných zpráv zde bylo příležitostně i městské vězení a byla využívána měšťany jako obecní trezor. Byla zavírána dvoukřídlými vraty a na venkovní straně v případě potřeby posuvnou mříží. Postavena byla ke konci 13. století. V roce 1421 na ni a přilehlou hradbu provedlo úspěšný hlavní útok husitské vojsko vedené Janem Žižkou. V roce 1845 byl její stav tak špatný, že se uvažovalo o demolici. Nestalo se tak a o rok později byla opravena. Poslední rekonstrukce byla provedena v roce 2004.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Městské opevnění v Berouně na Wikimedia Commons