Lukas Moser

O životě malíře nejsou v literatuře žádné údaje a ve švábském malířství neexistuje žádné srovnatelné dílo. Jeho jediným potvrzeným dílem je Magdalénský oltář ve farním kostele v Tiefenbronnu nedaleko Badenu. Podle Smarta mohl být autorem skleněných vitrážových oken v kapli Bessererů katedrály v Ulmu,[1], ale dle jiných zdrojů byl autorem vitráží Hans Moser, tvořící v Ulmu v letech 1407-1442 (možný příbuzný Lucase).[2] V literatuře je uváděn anonymní Mistr oltáře z Tiefenbronnu, autor polychromované dřevěné sochy Maří Magdalény ve středu oltáře, která je mnohem mladší než malovaný oltář. Tento umělec byl řezbářem a sochu vytvořil až v letech 1520-1525.

Lukas Moser navázal na idealizující styl mezinárodní gotiky a ve své malbě vycházel spíše z francouzských knižních iluminací bratří Limburků. Mohl také znát díla Mistra Francka v oblasti Dolního Porýní nebo Vestfálska a odtud se vydal na západ, kde se seznámil s franko-vlámským malířstvím. Moser představuje přechod k rané severské renesanci, ke které je řazen pro některé pokročilé rysy. Pro obyvatele německy mluvících zemí je jeho dílo stejně významné, jako Gentský oltář Jana van Eycka, který byl dokončen v témže roce (1432). V jižním Německu je Moser, stejně jako Konrad Witz a Hans Multscher, jedním ze zakladatelů rozvíjejícího se západního stylu naturalismu. Je známo Moserovo postesknutí, které připojil ke svému podpisu: Plač, umění, plač, žaluj hořce. Nikdo tě už nyní nepotřebuje. Nářek se může vztahovat k nejistotě existence na německých územích v době malířova života, nebo je protestem proti úpadku stylu mezinárodní gotiky.[3]

Moser maloval na listech pergamenu, připevněných na dřevěné desce, a použil kvalitní pigmenty s olejovým pojidlem, zlacení a puncování. Tiefenbronnský oltář zobrazuje při zavřených křídlech (kromě lunety se scénou hostiny v domě Šimona, kde je Maří Magdaléna zobrazena u Kristových nohou), tři scény ze života sv. Maří Magdalény: cestu po moři do Marseille spolu se sv. Martou, Lazarem, Maximiem a Sidonem; zjevení Maří Magdaleny princi a jeho ženě ve spánku a spící svaté; její poslední přijímání oltářní svátosti v katedrále v Aix-en-Provence. Všechny tři scény dokonale sjednocuje kontinuální pozadí a použití přesvědčivého perspektivního zobrazení architektury, jaké je možné nalézt v té době pouze v dílech Roberta Campina. Ve scéně plavby lodí je detailně zobrazena okouzlující přístavní krajina.[4]

Na vnitřní straně křídel oltáře jsou postavy sv. Marty a sv. Lazara v oblacích. Na predele jsou vyobrazeni donátoři oltáře s erbem - Bernhard von Stein zu Steinegg (poblíž Tiefenbronnu) a jeho manželka Agnes Meiser von Berg, která zemřela kolem roku 1420.

• Mathias Köhler, St. Maria Magdalena Tiefenbronn. Kunstverlag Josef Fink. Lindenberg 1998.
• Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972
• Wilhelm Boeck, Lucas Moser, Der Magdalenenaltar in Tiefenbronn. (= Universal-Bibliothek; Nr. B 9124 / Werkmonographien zur bildenden Kunst; Nr. 124). Reclam, Stuttgart 1971, ISBN 3-15-009124-1
• Gerhard Piccard: Der Magdalenenaltar des Lukas Moser in Tiefenbronn. Ein Beitrag zur europäischen Kunstgeschichte. Harrassowitz, Wiesbaden 1969

• Magdalenenaltar (Tiefenbronn) - německá Wikipedie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lukas Moser na Wikimedia Commons
• Isolde Lübbeke: Moser Lukas, in Neue Deutsche Biographie 18, 1997, s. 201
• Encyclopaedia Universalis France: Moser Lukas