Ludwik Grohman
Ludwik Grohman (28. června 1826 Zgierze – 1. února 1889 Lodž)[1] byl majitelem továrny na bavlnu v Lodži. Byl jedním z průmyslníků, který stál na počátku rozvoje města, které se později stalo třetím největším městem v Polsku. Zasloužil se mimo jiné i o rozvoj protipožární ochrany a organizaci hašení požáru ve městě.
| Ludwik Grohman | |
|---|---|
.png.webp) | |
| Narození | 28. června 1826 Varšava |
| Úmrtí | 1. února 1889 (ve věku 62 let) Lodž |
| Místo pohřbení | Evangelicko-augsburský hřbitov v Lodži |
| Povolání | podnikatel |
| Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy Řád sv. Stanislava 2. třídy Řád sv. Stanislava |
| Děti | Alfred Grohman Leon Grohman Henryk Grohman |
| Rodiče | Traugott Grohmann |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Začátky v Lodži
Když bylo Ludwikovi Grohmanovi 18 let, v roce 1844, se rodina přestěhovala ze Zgierze do Lodže, která byla vybrána jako místo, kde se měl rozvíjet textilní průmysl. V té době se město začalo rozrůstat a páteří města se stala Piotrkowska ulice. Textilní továrna[2] a tkalcovna bavlny se přestěhovaly do bývalého vodního mlýna Lamus v Księży Młyně, převzatém na základě trvalého pronájmu v roce 1842. Zde se továrna postupně rozrůstala. Následně v roce 1854 byl závod vybaven parním strojem o výkonu 18 HP, který nahradil vodní pohon továrny. V roce 1861 se Ludwik oženil s Paulinou Adelinou Trenklerovou, dcerou Karola Trenklera, největšího křesťanského obchodníka s nitěmi v Lodži, což posílilo jeho finanční postavení. Ludwik řídil továrnu se svým otcem a po jeho smrti převzal plně vedení firmy, závod transformoval a byl přejmenován na továrnu „Ludwik Grohman“.
Činnost v Lodži
V letech 1861–1869 byl členem městské rady. Byl předsedajícím lektorem a později členem Rady pro podrobnou péči St. Aleksandra v Lodži. V roce 1872 se stal jedním ze zakladatelů Bank Handlowy v Lodži, kde byl prezidentem správní rady. Ve stejném roce byl spoluzakladatelem Úvěrové společnosti města Lodže – původně byl zástupcem ředitele a od roku 1881 prezidentem jejího vedení. V roce 1881 se manželé přestěhovali do vily ve stylu italské renesance postavené na ulici Tylna 9/11, kterou navrhla Hilary Majewski, která byla tehdy městskou architektkou.
V roce 1874 jako první průmyslník z Lodže zřídil ve své továrně ze zaměstnanců protipožární sbor. Současně se podílel na organizaci hašení požárů ve městě – v letech 1876–1888 byl prvním prezidentem představenstva a prvním velitelem dobrovolného hasičského sboru v Lodži.
V roce 1884 se podílel na založení Lodžské křesťanské charitativní společnosti. V říjnu 1884 za horlivost projevenou při stavbě kostela sv. Alexandra Něvského v Lodži získal řád sv. Anny, 3. třídy a v říjnu 1888 mu byl udělen Řád svatého Stanislava, 2. třídy, za zvláštní péči o institucí podřízených ministerstvu školství. Ludwik Grohman 1. února 1889 zemřel.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwik Grohman na polské Wikipedii.
- SKRZYDŁO, Leszek. Rody fabrykanckie. Wyd. 2. vyd. Łódź: Oficyna Bibliofilów, 1999. 116 s. Dostupné online. ISBN 83-87522-23-6, ISBN 978-83-87522-23-0. OCLC 45174217
- Fabryka Grohmana :: Fabryki Łodzi. fabryki-lodz.manifo.com [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwik Grohman na Wikimedia Commons