Ludvík Kundera (muzikolog)

Narodil se v tehdy ještě samostatné obci Královo Pole. Byl nejen žákem Leoše Janáčka, ale zároveň i interpretem jeho skladeb. Hru na klavír studoval v Brně a v Paříži, sólový zpěv v Brně a v Praze. Během první světové války bojoval na ruské frontě, byl podporučíkem 8. pěšího pluku v rakousko-uherské armádě, v roce 1915 byl zajat a vstoupil do československých legií. Absolvoval s nimi celou sibiřskou anabázi, založil a řídil legionářský orchestr. Za první republiky působil jako tajemník a profesor na brněnské konzervatoři a vystupoval jako sólista a komorní hráč na klavír po celé Evropě. Kromě toho byl sbormistrem královopolského pěveckého sdružení Lumír, ředitelem státní zkušební komise pro učitele hudby na středních školách a učitelských ústavech a inspektorem soukromých hudebních škol. Za okupace byl předčasně penzionován, věnoval se psaní knih o hudbě. Po válce se na brněnskou konzervatoř vrátil, zároveň se stal vedoucím ústavu pro hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Později působil jako profesor klavírní hry a zástupce děkana pražské Akademie múzických umění pro Brno. Po založení JAMU byl jmenován profesorem klavírní hry, v letech 1948–1950 zastával funkci děkana Hudební fakulty JAMU a 1. října 1948 se stal prvním rektorem Janáčkovy akademie, ve funkci zůstal třináct let, až do 20. listopadu 1961. Byl nositelem Řádu práce a obdržel titul zasloužilý umělec.

• O muzyke čechoslovackago naroda, Jekaterinburg 1919
• Teorie a literatura klavíru ve stručném přehledu, Praha 1940
• Jak poslouchati hudbu, Praha 1941
• Jaroslav Kvapil: život a dílo, Praha 1944
• Základy klavírní pedalisace, Brno 1944
• Jak organisovati hudební výchovu v obnoveném státě, Brno 1945
• Janáček a Klub přátel umění, Olomouc 1948
• Janáčkova varhanická škola, Olomouc 1948
• Ludwig van Beethoven, Praha 1952
• Klavírní prstoklad, Praha 1952