Luděk Burian

Je rodákem z obce Sivice na Brněnsku.[1] Zápasení se věnoval od útlého dětství po vzoru svého otce Františka v brněnském klubu TJ Spartak pod vedením Bedřicha Pavliňáka. Jako talentovaného volnostylaře si ho ještě v dorosteneckém věku stáhli trenéři do Prahy do Rudé Hvězdy (dnes PSK Olymp). Připravoval se pod vedením Dana Karabina. Do české volnostylařské reprezentace se prosadil po zániku Československa v roce 1993 v 19 letech. Startoval v muší váze do 52 kg. Do této váhy shazoval před turnajem až 10 kilogramů, proto si shazování nechával na vrcholné sportovní akce a v lize nebo na obyčejných turnajích, přeborech startoval v bantamové váze do 57 kg nebo i pérové váze do 62 kg.

V březnu 1996 obsadil senzační 6. místo na mistrovství Evropy v Budapešti a kvalifikoval se na olympijské hry v Atlantě. Před turnajem shazoval 7,5 kg do své váhové kategorie do 52 kg. V den vážení mu ráno scházelo shodit kilogram. Pod dohledem lékařů Vladimíra Heinze a Jiřího Madára však tři hodiny před vážením v sauně zkolaboval a musel strávit noc v nemocnici na pozorování.[2][3] Olympijský turnaj tak pro něho skončil aniž by do soutěže zasáhl a není tak veden v žádných statistikách. Důvod svého selhání odůvodnil zraněným kolenem, kvůli kterému nemohl v přípravě běhat a do Atlanty odjížděl s vyšší váhou než obvykle měl a proto shazoval váhu pod dohledem lékařů.[2]

Od roku 1997 se měnily váhové limity a nově startoval ve váze do 58 kg, ve které se mu však tradičně na mezinárodní úrovni nedařilo. V roce 1999 šel opět do rizika a zvládl shodit váhu do kategorie do 54 kg. Na říjnovém mistrovství světa v turecké Ankaře nepostoupil ze základní skupiny do vyřazovacích bojů potom co se ve skupině zranil. V roce 2000 se na olympijské hry v Sydney nekvalifikoval. Po roce 2001 ukončil působení v reprezentaci, kvůli odchodu trenéra Karabina na Slovensko. Zápasil v německé bundeslize.

V roce 2003 se do reprezentace vrátil jako člen klubu ASK Valzap Chomutov, který mu poskytl podmínky pro přípravu.[4] Na mistrovství Evropy v Rize postoupil ze základní skupiny do vyřazovacích bojů, kde nestačil na ruského Dagestánce Mavleta Batyrova a obsadil krásné 5. místo. Na zářiovém mistrovství světa v New Yorku však výsledek z Rigy nepotvrdil a v roce 2004 se na olympijské hry v Athénách nekvalifikoval. Po skončení sportovní kariéry se věnoval krátce trenérské práci. Specializoval se na ženský zápas.[5]