Lucien Briet

V roce 1880 narukoval do 51 pěšího pluku v Beauvais. Vojenský život ho však neuspokojoval, dezertoval a uprchl do Belgie, kde strávil čtyři roky. Po svém návratu do Francie byl odsouzen na dva roky tvrdé práce, poté omilostněn a přidělen k jedenáctému pěšímu pluku po dobu jednoho roku v Africe. V roce 1886, kdy byl konečně propuštěn, se vrátil ke své rodině v Charly-sur-Marne a studoval fotografii.

V roce 1887, po smrti svého otce, jehož byl jediným dědicem, se rozhodl prozkoumat pyrenejskou kordilleru ve stopách Ramonda de Carbonnières. Následně se stal tajemníkem Speleologické společnosti. Pyreneje objevil v roce 1889, během pobytu v Gavarnie. Velmi rád se tam vracel celkem pravidelně, stal se členem CAF a začal metodicky prozkoumávat masiv a pořídil tam celou řadu fotografií. Publikoval články ve specializovaných časopisech a přednášel s projekcemi.[1]

Briet si rychle uvědomil, že na pyrenejskou scénu dorazil trochu pozdě, většina vrcholů byla prozkoumána a zdokumentována. Přesto pořídil několik dobrých spisů, pak obrátil pohled k Aragonii, tak blízké a přesto neznámé. Tato země se svými soutěskami a jeskyněmi má vše, co jej přitahovalo. Začal ji navštěvovat v roce 1902, poté v roce 1903, s poměrně krátkými pobyty (asi týdenními). Od roku 1904 byly jeho kampaně delší, každý měsíc a půl, až do roku 1911, kdy zbývalo 70 dní na dokončení jeho průzkumného programu.

Každý rok po 27hodinové cestě vlakem opouštěl Gèdre, aby dorazil do Gavarnie, do přístavu Boucharo, sestoupil do Bujaruelo a Torla a nesl s sebou velké množství fotografického materiálu (14 desítek skleněných desek 18×24cm) na mezkovi. Po roce 1904 se uchýlil k aragonským průvodcům, kteří se stali jeho přáteli Ramon Viu, od Torla, Lorenzo Viu, od Boltaña a Joaquin Buisán, od Lavelilla. Metodicky zkoumal hranicí na severu, linií Torla-Huesca na západ, Huesca-Barbastro na jih, Barbastro-la Cinca, bydlel u místních obyvatel nebo v hostincích se sparťanským komfortem. Po návratu domů do Charly-sur-Marne si dával do pořádku poznámky, vyvolával a zvětšoval fotografie, klasifikoval a psal své texty. Psal články a pořádal konference, kde odhaloval krásy tohoto regionu, konkrétně slavné kaňony pohoří Sierra de Guara, které jako první objevil, a vycítil jejich turistický potenciál. Před Rio Vero si nepředstavoval módu canyoningu, ale psal, že demontovatelný člun by se hodil na průzkum těchto roklí. Propagoval založení národního parku Ordesa v roce 1918, parku, který byl později významně rozšířen a dostal název Národní park Ordesa y Monte Perdido.

Briet dokončil své průzkumné kampaně v roce 1911, jeho španělští přátelé mu slíbili zveřejnění jeho cestopisů. Učinil tak skutečně v roce 1913. V roce 1916, v samém srdci Velké války, se oženil s Marie-Louise Chamblinovou, která byla o 30 let mladší. Brzy poté se jim narodila holčička. Roku 1920 onemocněl a následující rok zemřel, aniž by zažil vrchol svého španělského snu. Jeho rukopisy a fotografie získal Louis Le Bondidier, zakladatel Pyrenejského muzea v Lurdech. Ve Francii v tichosti zmizelo mnoho časopisů, ale jeho aragonští přátelé díky předplatnému postavili na jeho památku malý pomník u vchodu do údolí Ordesa. V Torle nese jeho jméno útočiště a promenáda.

Jeho fotografie, nenahraditelné a vysoce kvalitní dokumenty, jsou pravidelně publikovány, zejména prostřednictvím několika děl, které publikoval nebo napsal André Galicií, který zachránil Picarda ze zapomnění, do něhož ho uvrhli jeho krajané.

• Alto Aragón pintoresco, sbírka pohlednic vydaných ve Francii, ale prodaných v Aragonu, 1912
• Bellezas del Alto Aragon, 1 svazek vyd. Diputación de Huesca v roce 1913, znovu vydán v roce 1977 a pak znovu ve dvou svazcích v letech 1988 a 2003.
• Soberbios Pirineos / Superbes Pyrénées, 2 svazky vydané Diputación de Huesca v roce 1990. Svazek I: výběr textů Fernanda Biargeho, překlad Nieves Ibeas a Antonio Gaspar Galán, 302 stran; Svazek II: výběr 176 fotografií (F. Biarge a E. Salamero).
• Aux Pyrénées!, články a fotografie, výlety na francouzskou stranu, 1892–1906, shromáždil: André Galicií, edice de la Ramonda, Paříž, červen 2017.

• Les grandes figures disparues de la spéléologie française », Spelunca (Spécial Centenaire de la Spéléologie), no 31,‎ červenec-září 1988, s. 32–34
• Delanghe, Damien, Médailles et distinctions honorifiques (document PDF), in: Les Cahiers du CDS, č. 12, květen 2001.
• Association des anciens responsables de la fédération française de spéléologie: In Memoriam.
• Galicia, André, Le Haut Aragon vu par Lucien Briet, 1986
• Briet, Lucien, La vallée de Ordesa et les gorges du rio Vero (Údolí Ordesa a soutěsky Rio Vero), výňatky z Superbes Pyrénées (nepublikované rukopisy), André Galicia, 1990
• Galicia, André, Un explorateur en sierra de Guara (Průzkumník v pohoří Sierra de Guara), Rando Éditions, 1995
• Galicia, André, Explorations en haut Aragon, 2003
• Galicia, André; Lucien Briet en haut Aragon, 2004. Tato práce zahrnuje kromě cestovních zpráv Luciena Brieta také biografii průzkumníka a bibliografickou esej obsahující více než 160 odkazů.
• Galicia, André, Lucien Briet homme de lettres, explorateur, photographe et génial touche-à-tout carlésien (autor dopisů, průzkumník, fotograf a brilantní karlesiánský obchodník), Fédération des Sociétés d'Histoire et d'Archéologie de l'Aisne, Mémoires, Tome XLIX, 2004
• Dalzin Claire, À travers le Haut-Aragon dans les pas de Lucien Briet (po stopách Luciena Brieta), Éditions Cairn, 2007
• Beraldi, Henri, Cent ans aux Pyrénées, Paříž, 1898–1904, sedm svazků in-8°.Opětovné vydání podle Les Amis du Livre Pyrénéen, Pau, 1977, poté Librairie des Pyrénées et de Gascogne, Pau, 2001.