Lubové

Lubové (zastarale také Balubové nebo Baluba – předpona ba- označuje množné číslo) jsou příslušníci bantuské etnické skupiny, žijící převážně v jižní části Demokratické republiky Kongo. Počet Lubů se odhaduje na zhruba třináct milionů: jsou nejpočetnějším etnikem v Kongu a tvoří okolo 18 % obyvatelstva země.[1] Část Lubů žije také v příhraničních oblastech Zambie a Angoly nebo rozptýleně po světě. Etnikum se dělí na tři hlavní podskupiny: Luba-Lulua (zvaná také Luba-Kasai), Luba-Katanga a Luba-Hemba.[2] Hovoří lubskými jazyky, mezi něž patří Kaonde, Kete, Kanyok, Sanga, Zela a Bangubangu.

Lubové
Lubští náčelníci (okolo roku 1905)
Populace
asi 13 milionů
Jazyk(y)
lubské jazyky
Náboženství
křesťanství, tradiční africká náboženství

Obývají lesnaté savany okolo řek Luapula a Lomami. Za jejich pravlast je pokládána proláklina Upemba, v níž byly nalezeny doklady osídlení z 5. století. Roku 1585 byla založena Lubská říše, jeden z nejvýznamnějších předkoloniálních států střední Afriky, který bohatl z vývozu soli a palmového oleje i vyspělé metalurgie: železné a měděné výrobky prodával do dalekého okolí. Stát měl výrazně centralizovanou strukturu a ideologicky se opíral o posvátnou osobu vládce, klíčovou roli hrála tajná společnost bambudye. Ve svém vrcholném období měl stát okolo milionu obyvatel.[3] Království se dostalo do krize od sedmdesátých let 19. století, kdy na jeho území drancovali Tippu Tipovi otrokáři, a roku 1889 se Lubové dostali do područí Svobodného státu Kongo. V dobách nestability, které následovaly po vyhlášení konžské nezávislosti, usilovala část Lubů o vytvoření vlastního státu v Katanze.[4]

Lubové se živí pěstováním manioku, prosa a kukuřice, lovem a rybolovem. Jsou zruční řezbáři, vytvářející pozoruhodná díla ze dřeva i slonoviny. Známé jsou obřadní masky, pamětní desky lukasa i náčelnická sedátka či podhlavníky v podobě karyatid.[5] Bohatá je také ústní slovesnost, v níž hraje klíčovou roli epos o národním hrdinovi jménem Ilunga Mbili.