Louis Philogène Brûlart de Sillery

Erb rodu Brûlart de Sillery

Pocházel ze šlechtické rodiny s tradiční službou v armádě a ve státních úřadech, narodil se v Paříži jako jediný syn důstojníka Carlomana Brularta, hraběte de Sillery (1663–1727). V roce 1716 vstoupil do armády ke královským mušketýrům a zúčastnil se války čtverné aliance. V roce 1727 zdědil po otci titul vikomta de Puisieux (respektive Puysieulx), nesprávně býval označován také jako markýz de Sillery. Jako důstojník jezdectva se zúčastnil války o polské dědictví a v roce 1734 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1735–1739 působil jako vyslanec v Sicilském království. Na počátku války o rakouské dědictví se vrátil do armády, mimo jiné bojoval v Čechách a v roce 1743 obdržel hodnost maréchal de camp. V roce 1746 byl francouzským delegátem na mírovém kongresu v Bredě, téhož roku byl jmenován členem státní rady. V lednu 1747 byl s podporou maršála Noaillese jmenován ministrem zahraničí namísto v nemilosti odvolaného markýze Argensona. Za stále probíhajících bojů vedl osobně diplomatická jednání s lordem Sandwichem v Lutychu. Jménem Francie ukončil války o rakouské dědictví mírovým kongresem v Cáchách. S ohledem na finanční a vojenské angažmá nebyly vyjednané podmínky pro Francii příliš uspokojivé a daly vzniknout dlouho užívanému úsloví Blbý jako mír. Puisieux nicméně v roce 1748 za zásluhy obdržel Řád sv. Ducha a Řád sv. Michala. Ve funkci ministra zahraničí setrval do září 1751, na další dění již neměl vliv, i když při odvolání z vlády obdržel čestnou funkci státního ministra (1751). Od roku 1751 byl zároveň guvernérem a generálporučíkem v Languedocu.

V roce 1722 se oženil s Charlotte Félicité Le Tellier (1708–1783), vnučkou ministra války z doby Ludvíka XIV. markýze Louvoise. Měli spolu jedinou dceru Adélaide (1725–1786), která se provdala za svého bratrance maršála vévodu d'Estrées.