Louis-Constantin Boisselot

Louis-Constantin Boisselot (11. března 1809, Montpellier - 5. června 1850, Marseille) byl francouzský výrobce klavírů. Působil ve firmě na výrobu a prodej klavírů, kterou v Marseillezaložil jeho otec Jean-Baptiste(-Louis) Boisselot (1782–1847), a po jeho smrti ji krátce vedl.[1]

Louis-Constantin Boisselot
Narození11. března 1809
Montpellier
Úmrtí5. června 1850 (ve věku 41 let)
Marseille
Povolánívýrobce klavírů, hudební skladatel a výrobce hudebních nástrojů
RodičeJean-Louis Boisselot
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

V listopadu 1835 se oženil s Fortunée Funarovou, dcerou obchodníka v Marseille. Měli syna Marie-Louise-Françoise Boisselota (1845–1902), známého jednoduše jako Franz, protože měl za kmotra Franze Liszta, dlouholetého přítele rodiny.[2] V roce 1844 na výstavě v Paříži Louis-Constantin Boisselot představil klavír s „pedálovým tónem“, který předcházel „sostenuto mechanismu“, který Steinway znovu představil v roce 1874.[3] Roku 1839 získal patent na metodu vedení strun přes kladky před jejich upevněním na ozvučnici, roku 1840 patent na kovové vzpěry a roku 1843 další patent na klavír s oktávovým dublováním, v němž je vždy sdruženo pět strun, tři v základním tónu a dvě v oktávě.[1] Tento systém předchází systému alikvotních přídatných strun vynalezenému Juliem Blüthnerem roku 1873. Po smrti Louise-Constantina Boisselota pokračoval ve vedení firmy jeho bratr, hudební skladatel (Dominique-François-)Xavier Boisselot (1811–1893).[1]

Do sbírky Klassik Stiftung Weimar patří klavírní křídlo z dílny Boisselot & fils (Marseille 1846)[4], které dostal Ferenc Liszt jako dárek a na kterém byly vytvořeny skladby z weimarových let.[5] Liszt vyjádřil svou oddanost tomuto nástroji ve svém dopise Xavieru Boisselotovi v roce 1862: „I když jsou klávesy téměř opotřebované bitvami, které na nich bojuje hudba minulosti, přítomnosti a budoucnosti, nikdy nebudu souhlasit se změnou a rozhodl jsem se, že si jej nechám do konce mých dnů jako oblíbeného pracovní společníka.“[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis-Constantin Boisselot na anglické Wikipedii.

  1. NOVAK CLINKSCALE, Martha. Makers of the Piano. Svazek 2 (1820-1860). Oxford: Clarendon Press, 1999. 512 s. ISBN 978-0198166252. S. 38. (anglicky)
  2. Archives Musique, Facteurs, Marchands, Luthiers. "Le Boisselots". Archives Musiques.
  3. Ryberg, J. Stanley. "The 19th Century Piano—Coming and Going" Archivováno 23. 10. 2019 na Wayback Machine (francouzsky). Pianoren.
  4. "Flügel der Klassik Stiftung Weimar". www.greifenberger-institut.de.
  5. Alan Walker, Franz Liszt: The Weimar years, 1848-1861. Cornell University Press, 1987
  6. Adrian Williams. Franz Liszt: Selected letters. Oxford University Press. p.572. From a letter to Xavier Boisselot. January 3, 1862. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.