Lost Gardens of Heligan

Lost Gardens of Heligan u Mevagissey v Cornwallu, česky nazývané i Ztracené zahrady Heligan, jsou jednou z nejoblíbenějších botanických zahrad ve Velké Británii. Úprava zahrady je typická pro devatenácté století, je to tzv. gardenesque styl anglického parku, s oblastmi různého charakteru a různým designem, napodobeninami a atrakcemi. Zahrady Lost Gardens of Heligan byly vytvářeny členy rodiny Cornish Tremayne v období od poloviny 18. století až do počátku 20. století, a stále jsou součástí majetku rodu Heligan. Jsou to soukromé zahrady.

Lost Garden of Heligan, „Giant's Head“

Popis

V zahradách rostou věkovité a kolosální rododendrony a kamélie, je zde řada jezer napájených čerpadlem přes sto let starým, velmi produktivní květinové a zeleninové zahrady, italská zahrada a prostor nazývaný „Jungle“ naplněný subtropickými stromovitými kapradinami. V zahradách jsou také jámy na ananas (pařeniště na přezimování), vyhřívané pomocí rozkládající se chlévské mrvy, a dvě figurky z kamenů a rostlin, známé jako „Mud Maid“ (hliněná služka) a „Giant's Head“ (obří hlava).

„Jungle“

Historie

Před první světovou válkou zahrada zaměstnávala 22 zahradníků, ale protože válka vedla k úmrtí 16 z těchto zahradníků, v roce 1916 o zahradu pečovalo jen 8 mužů. Dům byl pronajat po většinu 20. století a používán americkou armádou během druhé světové války, a pak byl přeměněn na byty a prodán bez zahrady v roce 1970. V této souvislosti se zahrady dostaly do zanedbaného stavu a jejich návštěvnost upadla.[1]

Po smrti majitele zahrad Jacka Tremayne, který neměl potomky, se zahrady dostaly do vlastnictví několika dalších příbuzných rodiny Tremaynových. Jeden z nich, John Willis, který v této oblasti žil, zorganizoval návštěvu hudebního producenta Tima Smita v zahradě. On a skupina dalších nadšenců se rozhodli obnovit zahrady do jejich bývalé slávy, a nakonec si je pronajali od rodiny Tremayne. Restaurování zahrad bylo námětem šesti částí televizního seriálu z produkce Bamboo Productions na Channel 4 a Cicada Films v roce 1996,[1] a bylo prospěšné nejen pro revitalizaci zahrady, ale také pro místní ekonomiku v okolí.

Odkazy

Literatura
  • Philip McMillan Browse: Heligan: fruit, flowers and herbs. Penzance 2005: Alison Hodge. ISBN 0-906720-40-0
  • Heligan Manor Gardens Project: A Brief History and Guide to Heligan. Heligan 1994.
  • Ivor J. Herring: 400 years of Tremaynes at Heligan. St Austell 1999: Federation of Old Cornwall Societies. ISBN 0-902660-26-8
  • Colin Howlett: Heligan Wild: a year of nature in the lost gardens. London 1999: Gollancz. ISBN 0-575-06751-9
  • Landranger Sheet 105 – Falmouth & Mevagissey, London 2006: Ordnance Survey. ISBN 0-319-23706-0
  • Tom Petherick: Heligan: a portrait of the lost gardens. London 2004: Weidenfeld & Nicolson. ISBN 0-297-84344-3
  • Tim Smit: The Lost Gardens of Heligan. London 1999: Victor Gollancz. ISBN 0-575-06765-9
  • Tim Smit: The Heligan Vegetable Bible, London 2002: Cassell Illustrated. ISBN 1-84403-003-2

Reference
  1. SMIT, Tim. The Lost Gardens of Heligan. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.