Londýnská konference
Londýnskou smlouvu 22. dubna 1930 uzavřely po Washingtonské smlouvě námořní velmoci – Spojené království, USA, Japonsko. Odmítly ji podepsat Francie a Itálie.
Na konferenci byly stanoveny celkové tonáže nižších tříd národních loďstev jednotlivých států. Londýnská konference doplnila Washingtonskou smlouvu, která zůstala v platnosti až do nástupu nacistů v Německu a na východě do zvýšené militarizace Japonska v letech 1934–1935, kdy tyto dva státy porušily ustanovení Washingtonské smlouvy, a tím jí vlastně anulovaly.
Podle výsledné londýnské smlouvy (a po doplnění do Washingtonské smlouvy) nesměla jednotlivá námořnictva k 31. prosinci 1936 přesáhnout následující povolené limity (definované v imperiálních tunách standardního výtlaku):
typ: | USA | Spojené království | Japonsko | Francie | Itálie |
---|---|---|---|---|---|
bitevní lodě a bitevní křižníky | 525 000 | 525 000 | 315 000 | 175 000 | 175 000 |
letadlové lodě | 135 000 | 135 000 | 81 000 | 60 000 | 60 000 |
těžké křižníky | 180 000 | 146 000 | 108 400 | Odmítla podepsat | Odmítla podepsat |
lehké křižníky | 143 000 | 192 000 | 100 400 | ||
torpédoborce | 150 000 | 150 000 | 105 500 | ||
ponorky | 52 700 | 52 700 | 52 700 |
Odkazy
Literatura
- JORDAN, John. Warships After Washington: The Development of the Five Major Fleets 1922-1930. Barnsley: Seaforth Publishing, 2011. ISBN 978-1-84832-117-5. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.