Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor

Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor („Dravec“) je americký stíhací letoun používající technologii stealth. Raptor byl vyvíjen především jako letoun pro získání vzdušné nadvlády, ale je schopen i protizemních útoků, elektronického boje a špionážních misí. USAF považuje F-22 Raptor za základní prvek své bojové síly. Jeho prodej mimo ozbrojené síly USA není dovolen a to ani nejbližším spojencům.

F-22 Raptor
UrčeníStíhací letoun
VýrobceLockheed Martin
Boeing
První let7. září 1997
Zařazeno15. prosinec 2005
CharakterVe službě
UživatelUSAF
Výroba1997–2011
Vyrobeno kusů195 (8 testovacích a 187 operativních)[1]
Cena za kus150–412 mil. US$
Vyvinuto z typuLockheed YF-22
Další vývojLockheed Martin X-44 MANTA
Lockheed Martin FB-22
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letoun vyvinula společnost Lockheed Martin, která vyrábí střední část letounu, zbraňové systémy a stará se i o kompletaci celého letounu. Partnerem při výrobě typu je Boeing Integrated Defense Systems (divize koncernu Boeing), který vyrábí křídla, ocasní část trupu, dodává avioniku a veškeré vybavení pro výcvik a údržbu letounů. Letoun prošel velice zdlouhavým vývojem, během kterého se měnilo jeho označení: nejprve YF-22, F-22 či F/A-22, až byl nakonec přijat do služby pod souč. názvem.

F-22 Raptor je považován za jeden z nejlepších letounů pro vybojování vzdušné převahy. Nicméně je doplňován levnějším a univerzálnějším víceúčelovým letadlem F-35.[2] Ruskou protiváhu F-22 má tvořit Suchoj Su-57.

Poslední F-22 sjel z montážní linky 13. prosince 2011, vyrobeno bylo 195 kusů.

Vývoj
Schéma různých výrobců na F-22
F-22 během zkušebních letů

V roce 1981 stanovilo americké letectvo požadavky pro vývoj nového stíhacího letounu určeného k získání a udržení vzdušné převahy se jménem Advanced Tactical Fighter (ATF). Nový typ měl ve službě nahradit letouny typu F-15. Tento bojový letoun nové generace měl být odpovědí na tehdy nové sovětské stíhací letouny jako Suchoj Su-27 a Mig-29 a být schopen bojovat i s jejich nástupci.

Nový stroj měl využívat řadu technologických novinek, například kompozitní materiály, pokročilý systém řízení fly-by-wire, výkonné motory, technologii stealth a výkonnou avioniku s radarem AESA. K základním požadavkům, které předložilo americké letectvo, na budoucí stíhačku patřily:

  • Stealth (vlastnosti obtížné zjistitelnosti)
  • Supercruise (schopnost dosažení nadzvukové cestovní rychlosti bez použití přídavného spalování)
  • vysoká obratnost
  • Bojový dolet 1200 - 1500 km
  • Schopnost vzlétnout na drahách dlouhých 600 m
  • Jednodušší obsluha než na F-15

V roce 1986 USAF vyzvalo letecké výrobce k podání nabídek. Své návrhy na konstrukci moderní stíhačky předložilo 7 amerických výrobců letadel. Velení amerického letectva však později rozhodlo, že každá firma má postavit 2 prototypy pro potřeby srovnávacích testů. Finanční náročnost takového projektu přinutila jednotlivé firmy, aby se spojily a náklady si rozdělily mezi sebe. Do čela soutěže se postupně dostali 2 konkurenční skupiny firem, které byly v roce 1987 pověřeny zkonstruováním funkčních prototypů:

V průběhu roku 1990 byly oba prototypy podrobeny sérii zkoušek a již následující rok byl 23. dubna 1991 vybrán vítěz soutěže, kterým se stal projekt skupiny Lockheed-Boeing-General Dynamics. F-22 absolvoval svůj první let 7. září 1997 a od ledna 2003 začaly dodávky prvních strojů pro USAF. Počátečních operačních schopností a zařazení do amerického letectva letadlo dosáhlo v roce 2005. Výroba pokračovala dalších sedm let a 2. května 2012 byl americkému letectvu dodán poslední sériový F-22 Raptor.

Počáteční požadavek představoval objednávku 750 letadel, primárně určených k vybojování vzdušné nadvlády. Avšak po ukončení studené války a škrtech v rozpočtu ministerstva obrany byl počet letounů snižován na 648 kusů, 438 kusů v roce 1994, 339 kusů v roce 1997, 277 kusů v roce 2003 a 183 plánovaných vyrobených kusů v roce 2004. Nakonec bylo vyrobeno jen 195 letounů F-22. Z tohoto počtu je 187 strojů schopných bojového nasazení a 8 kusů je testovacích.[3] 9. července 2009 generál James Cartwright (místopředseda sboru náčelníků štábů) před senátním výborem pro ozbrojené síly Spojených států amerických přednesl důvody pro ukončení produkce F-22 s tím, že je třeba soustředit se na výrobu F-35.[4] V roce 2011 byl vyroben 195. kus, který byl poslední. Celkové náklady na vývoj a pořízení stíhacích letounů páté generace byly v březnu 2012 vyčísleny na 66,7 miliardy amerických dolarů. Jednotkové náklady stíhačky F-22 Raptor tak činily asi 355 milionů amerických dolarů.[5] V březnu 2012 GAO zvýšily celkové odhadované náklady 412 mil. dolarů za letadlo. F-22 se tak stal jedním z nejdražších letounů v historii.[4]

Konstrukce

Drak

F-22 je vyroben zejména z titanových slitin (39 %) a kompozitních materiálů (24 %). 16 % hmotnosti letadla tvoří hliníkové slitiny, 1 % termoplasty a 20 % jiné materiály. Kvůli snížení radarového odrazu byly použity materiály pohlcující radarové záření. Kromě těchto materiálů se k dosažení vlastností stealth podílí i speciální tvar draku stroje. Toto tvarování zajišťuje, že zpět k radaru se odrazí minimum vln dopadajících na povrch letadla. Životnost draku F-22 by měla být 8000 hodin.[6]

Kokpit
Kokpit letadla F-22

Kokpit je vybaven 6 víceúčelovými barevnými displeji, které jsou dobře čitelné i na přímém slunečním světle. Průhledový displej (HUD) od firmy BAE Systems poskytuje nejdůležitější informace o zbraních a okolních cílech. Součástí kokpitu je i videokamera, která zaznamenává údaje pro analýzu po skončení mise. Aby se minimalizoval reakční čas pilota při náročných bojových podmínkách, v kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce.[7] Velkou slabinou kokpitu je absence senzorů, které by snímaly pohyby hlavy pilota. Po úspěšném integrovaní soustavy těchto senzorů by mohl pilot používat přilbový zaměřovač, který by mu umožnil i odpalování nejmodernějších raket tzv. "přes rameno".[8]

Avionika

Raptor je vybaven radarem AN / APG-77 typu AESA[9], schopný najít nepřátelské letouny na vzdálenost větší než 193 km. Radar má průměr 1 m a skládá se ze soustavy 1956 přijímacích a vysílacích modulů, schopných okamžitě pokrýt 120° horizontálně i vertikálně. Jen pro srovnání, radar F-15 potřebuje na stejné pokrytí 14 sekund. AN/APG-77 je schopen měnit frekvenci radarového paprsku více než 1000x za sekundu, takže dokáže získat cílové data a zároveň minimalizovat možnost, že bude radarový signál někým zachycen nebo sledovaný.[10] Radar je spolehlivější, snadněji opravitelný a méně náročný na údržbu než jeho předchůdci ve starších bojových letadlech. Nové technologie použité v AN/APG-77 byly následně aplikovány i v radarech APG-80 (F-16E/F) a APG-81 (F-35).[11] Radar byl původně konstruován pro mise typu vzduch-vzduch, ale po modernizaci Block 3.1 získal schopnost vyhledávat a identifikovat pozemní cíle a také schopnost vést elektronický boj.[12]

AN/ALR-94 je pasivní radarový detektor od společnosti BAE Systems. Skládá se z více než 30 antén umístěných v křídlech a trupu letadla pro všestranné pokrytí. Jejich dosah je větší než dosah radaru AN/APG-77 a údajně překračuje 402 km. Tento obranný systém sleduje okolí a v závislosti na typu hrozby vyzve pilota na zahájení potřebného protiopatření (např. vystřelení světlic nebo hliníkových pásků).

AN/AAR-56 je varovný systém před letícími raketami skládající se ze 6 infračervených a několika ultrafialových senzorů. Tento systém vyvinul Lockheed Martin a chrání F-22 i před raketami typu vzduch-vzduch, i země-vzduch.

Motor

F-22 je poháněn dvěma proudovými motory Pratt & Whitney F119-PW-100 s přídavným spalováním, z nichž každý poskytuje tah 156 kN. Díky těmto motorům je letadlo schopno letět rychlostí 1963 km/h bez použití přídavného spalování a s přídavným spalováním až 2 410 km/h. Motory mají měnitelný vektor tahu ve vertikální rovině, čímž se zvyšuje ovladatelnost a obratnost letadla. Trysky mohou měnit směr nahoru a dolů o 20°, což zlepšuje schopnost letadla zatáčet až o 50 %.[13]

Výzbroj
GBU39B (vlevo) a AIM-120 (vpravo) zavěšené ve vnitřné šachtě
F-22 při odpalu rakety AIM-120 AMRAAM
Otevřená pumovnice F-22

V stealth konfiguraci nese Raptor všechny zbraně ve 3 vnitřních šachtách. Největší šachta se nachází ve střední části trupu a mohou v ní být zavěšeny radarem naváděné rakety typu vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Kromě nich může F-22 nést uvnitř přesně naváděné bomby JDAM (Joint Direct Attack Munition) a GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb). Napravo a nalevo od centrální šachty jsou 2 menší šachty a v každé z nich je umístěna tepelně naváděná raketa vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder. Typická výzbroj letounu F-22, vyslaného na vybojování vzdušné nadvlády, zahrnuje 6 raket dlouhého dosahu AIM-120 AMRAAM a 2 rakety krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder. Na misi, zaměřenou na ničení pozemních cílů, jsou Raptor obvykle vybaveny 2 bombami JDAM nebo 8 menšími GBU-39. Pro svou vlastní ochranu před nepřátelským letectvem si nesou po dvou raketách AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder.

Křídla letadla jsou vybaveny 4 externími závěsy, na kterých může být připevněných až 8 raket AIM-120 AMRAAM. Tato konfigurace samozřejmě zvyšuje radarový odraz letadla a riziko dřívějšího odhalení nepřátelským radarem.

Z celkového počtu 183 letadel neprošlo 34 strojů nejnovější modernizací a v současnosti slouží pouze pro výcvik pilotů. Zbývajících 149 letadel má za sebou modernizaci Block 3.1, vrámci něhož byly integrovány pumy typu JDAM a SDB. V současnosti disponuje F-22 střelami typu vzduch-vzduch AIM-120C-7 a AIM-9M. Modernizace Block 3.2B, plánovaná na roky 2016 až 2020, přinese integraci vylepšených verzí AIM-120D a AIM-9X.

S integrací raket krátkého dosahu se začalo v květnu 2012, kdy došlo k prvnímu testovacímu výstřelu AIM-9X v podzvukové rychlosti. Odpal v nadzvukové rychlosti nenechal na sebe dlouho čekat a už 30. července 2012 byla další raketa vystřelena při rychlosti Mach 1,2.[14] 26. února 2015 se uskutečnil sestřel dronu BQM-34 raketou AIM-9X. O dva měsíce později se konal další ostrý odpal této tepelně naváděné rakety a tentokrát byl zakončen úspěšným sestřelem dronu BQM-74.[15]

Operační nasazení
F-22 doprovází ruský Tupolev Tu-95 poblíž Aljašky.
F-22 při tankování paliva za letu před misí v Sýrii, září 2014

Na své první bojové nasazení musel F-22 Raptor čekat celých 9 let od zavedení do amerického letectva během americké intervence v Sýrii. Ironií osudu bylo, že první misí této stealth stíhačky, určené hlavně na vybojování vzdušné nadvlády, se stalo bombardování pozic Islámského státu. Dne 23. září 2014 shodilo několik strojů F-22 pumy s GPS naváděním na předem určené pozemní cíle. Letadla F-22 byla součástí druhé fáze útoku, které se zúčastnily i stíhačky F-15E Strike Eagle, F-16 a bombardér B-1B Lancer. Tomuto leteckému bombardování předcházela první fáze útoku, která sestávala z odpálení 40 střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Rakety byly vystřeleny z lodí USS Arleigh Burke a USS Philippine Sea.[16] Od té doby se letouny F-22 zúčastnily podobných misí vícekrát, avšak jejich podíl činil do ledna 2015 pouze 3 % na celkovém americkém bombardování.[17] Hlavním úkolem Raptorů se staly průzkumné mise, ke kterým je předurčují moderní senzory a avionika.[18] Přesto za prvních 10 měsíců svého působení v Sýrii letouny F-22 uskutečnily 204 bojových letů, při nichž shodily 270 pum na 60 cílů.[19]

Havárie

Dosud byly zničeny čtyři stroje při haváriích:

  • První F-22 se zřítil 20. prosince 2004 na nevadské Nellis Air Force Base, pilot se katapultoval.[20]
  • Druhý stroj havaroval 25. března 2009 v kalifornské Mohavské poušti blízko Edwards Air Force Base. Při katastrofě zahynul pilot David Cooley.[21]
  • Třetí stroj havaroval při nočním výcvikovém letu 16. listopadu 2010 ze základny JB Elmendorf-Richardson. Pilot, kapitán Jeffreye A. Haney při havárii zahynul.[22]
  • Čtvrtý stroj havaroval 15. listopadu 2011 poblíž letecké základny Tyndall na Floridě. Pilot se stihl katapultovat.[23]

Uživatelé

Vývoz letadla F-22 Raptor podléhá zákazu na základě federálního zákona H.AMDT.295, přijatého ještě v roce 1997. Zákon byl přijat kvůli ochraně stealth technologie a hi-tech vlastností, integrovaných do této stíhačky, a proto je USA jediným uživatelem F-22 na světě.[24] V roce 2009 vyzval americký senát, aby začalo s vývojem exportní verze F-22, o kterou projevily zájem Japonsko, Izrael a Austrálie.[25] V prosinci 2011 byl však vyroben 195. kus F-22 určený pro americké letectvo a výroba byla definitivně ukončena.

USA USA

Specifikace

Zdroje:F-22 Raptor Team web site,[27] Lockheed Martin[28]

Technické údaje
  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 13,56 m[29]
  • Délka: 18,92 m[29]
  • Výška: 5,08 m[29]
  • Nosná plocha: 78,04 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 19 700 kg
  • Vzletová hmotnost: 29 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 38 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Pratt & Whitney F119
    • Suchý tah: 104 kN každý
    • Tah s forsáží: nad 156 kN každý
  • Zásoba paliva: 8 200 kg ve vnitřních nádržích, 11 900 kg s dvěma přídavnými nádržemi

Výkony
  • Maximální rychlost:
    • V letové hladině: 2 410 km/h
    • Supercruise: 1 960 km/h
  • Dostup: >20 000 m
  • Akční rádius: 852 km
  • Maximální dolet: 3220 km
  • Přeletový dolet: 3220 km
  • Plošné zatížení: 375 kg/m²
  • Poměr tah / hmotnost: 1,26 se vzletovou hmotností a 50% paliva

Výzbroj
  • v kořeni pravého křídla
    • pevný 1× 20 mm kanón M61A2 Vulcan se zásobou 480 nábojů
  • ve vnitřních šachtách:
  • na 4 vnějších závěsech:
    • rakety vzduch-vzduch:
    • jiné:
      • 2x přídavné palivové nádrže

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor na slovenské Wikipedii a F-22 Raptor na anglické Wikipedii.

  1. Parsons, Gary. "Final F-22 Delivered" Archivováno 13. 3. 2016 na Wayback Machine Combat Aircraft Monthly, 3 May 2012. Retrieved: 10 April 2014.
  2. Lukáš Visingr, „Blesk“ poprvé udeřil. Diskuse o letounu F-35 pokračují, echo24.cz, 3. června 2018
  3. Lockheed Martin: F-22 Raptor. www.lockheedmartin.com [online]. [cit. 01-07-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-07-2014.
  4. Lockheed na lopatkách F-35 aneb spirála smrti armádních výdajů
  5. Analysis of the Fiscal Year 2012 Pentagon Spending Request
  6. F-22 Raptor
  7. F-22 Raptor Cockpit
  8. Why It's Sad That The F-22 Just Fired Its First Guided AIM-9X Sidewinder
  9. AN/APG-77 AESA Radar. www.northropgrumman.com [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-29.
  10. AN/APG-77
  11. Deagel: AN/APG-77
  12. AESA radars for fighters. Brief review.
  13. How F/A-22 Raptors Work
  14. First Raptor Supersonic AIM-9X Launch
  15. USAF test fired two guided AIM-9X Sidewinder missiles from F-22 Raptor
  16. F-22’s Takes First Shot Against Ground, Not Air, Target
  17. A-10 Performing 11 Percent of Anti-ISIS Sorties
  18. F-22 Continuing Operations in Syria. www.defensenews.com [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-04.
  19. F-22 Raptor Ensures other War-Fighting Aircraft Survive Over Syria
  20. Archivovaná kopie. www.air-attack.com [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-26.
  21. Archivovaná kopie. www.foxnews.com [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-22.
  22. http://technet.idnes.cz/superstihacka-f-22-raptor-nekdy-otravi-sveho-pilota-f8q-/vojenstvi.aspx?c=A120307_164748_tec_technika_rja
  23. http://zpravy.ihned.cz/c1-58590950-americka-stihacka-f-22-raptor-havarovala-stroj-dopadl-na-dalnici-na-floride
  24. Bill Summary & Status 105th Congress (1997 - 1998) H.AMDT.295. thomas.loc.gov [online]. [cit. 30-11-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-07-2015.
  25. Senate panel seeks end to F-22 export ban. www.reuters.com [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24.
  26. Bill Summary & Status 105th Congress (1997 - 1998) U.S. Air Force: F-22 Raptor
  27. "Flight Test Data." Archivováno 18. 6. 2006 na Wayback Machine F-22 Raptor team. Retrieved: 18 April 2006.
  28. "F-22 Raptor Specifications." Archivováno 10. 10. 2011 na Wayback Machine Lockheed Martin. Retrieved: 24 September 2010.
  29. JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla (původním názvem: Modern Military Aicraft). 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. 320 s. ISBN 80-7360-190-7. S. 197. (čeština)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.