Litopon

Litopon je jemně dispergovaná směs sulfidu zinečnatého ZnS a síranu barnatého BaSO₄.

Poprvé byl vyroben roku 1847, k většímu rozšíření tohoto pigmentu došlo až ve 20. století. Připravuje se srážením roztoku síranu zinečnatého roztokem sulfidu barnatého při mírně zvýšené teplotě (50-60 °C).

Vzhled a vlastnosti

Litopon je jemný bílý prášek bez zápachu, na vzduchu stálý, nejedovatý, nehořlavý a nevýbušný.

Působením minerálních kyselin uvolňuje sirovodík H₂S. V alkalickém prostředí je stálý.

Má optimální granulometrii, vysokou bělost a kryvost, je odolný proti zásadám, ve srovnání s titanovou bělobou a dalšími bílými pigmenty je nepoměrně levnější. Působením světla šedne až černá, pravděpodobně dochází k vylučování zinku, tomuto lze zabránit přidáním malého množství kobaltu. V meziválečném období byla jeho výroba zdokonalena, především vnesením kobaltu do jeho krystalové mřížky. Tím byla odstraněna jeho optická nestálost.[1]

Tvoří velmi jemné částice s průměrnou velikostí pod 1 µm, často tvoří agregáty. Krystaly jsou anizotropní a vykazují silný dvojlom.

Použití

Používá se jako pigment v průmyslu nátěrových hmot, při výrobě produktů z pryže, papíru, plastu, keramiky a tmelových a těsnicích směsí.

Odkazy

Reference

BOHUSLAV, Slánský. Technika v malířské tvorbě. druhé. vyd. Praha: SNTL, 1976. 186 + s. S. 22. V meziválečném období byla jeho výroba zdokonalena, především vnesením kobaltu do jeho krystalové mřížky. Tím byla odstraněna jeho optická nestálost..

Literatura

Šimůnková E., Bayerová T.: Pigmenty. Společnost pro technologie ochrany památek, Praha 1999. ISBN 80-902668-1-9

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] BOHUSLAV, Slánský. Technika v malířské tvorbě. druhé. vyd. Praha: SNTL, 1976. 186 + s. S. 22. V meziválečném období byla jeho výroba zdokonalena, především vnesením kobaltu do jeho krystalové mřížky. Tím byla odstraněna jeho optická nestálost..