Linkový kód

Linkový kód je libovolný způsob reprezentace digitálního signálu pro přenos elektrickým kabelem v základním pásmu, bez použití modulace. Linkové kódy se používají i pro přenos optickými kabely, pro magnetický a optický záznam informací a na principu linkových kódů jsou vytvořeny i čárové kódy.

Příklad kódování binárního signálu pomocí pravoúhlé pulzní amplitudové modulace s polárním kódem Non return to zero (NRZ)

Příklad bipolárního kódování (AMI)

11011000100 v Kódování Manchester

Příklad Diferenciálního kódování Manchester

Příklad kódu Biphase mark code

Příklad kódování MLT-3 (Multi-Level Transmit)

Nejjednodušší linkový kód Non Return to Zero, u kterého je nula reprezentována jednou úrovní napětí a jednička jinou, je pro některá použití nevýhodný:

• může obsahovat stejnosměrnou složku
• neposkytuje prostředky pro synchronizaci přijímače s vysílačem
• nemá prostředky pro odhalování chyb přenosu

Proto byla vyvinuta celá řada dalších linkových kódů pro různá použití. Moderní linkové kódy jsou obvykle konstruovány tak, aby zabezpečily synchronizaci přijímače s vysílačem a zároveň používaly minimální šířku pásma pro dosažení co největší přenosové rychlosti nebo co největší hustoty záznamu.