Lindnerova vila

Vila byla postavena v roce 1905 pro hlavního pokladního místní spořitelny Karla Lindnera. Pro návrh vily Lindner zorganizoval užší soutěž, ve které zvítězil mostecký architekt Anton Kunert.[1] V sousedství vily se nacházely honosné domy tehdejší ústecké smetánky. Jedním ze sousedů byl např. generální ředitel ústecké chemičky Alexander Wölfel. Lindner se svým sousedům svými majetkovými poměry nemohl rovnat, čemuž odpovídá i umístění domu na úzké parcele ve svahu. Dům pro manžele, jejich tři děti a služebnou nebyl ani příliš rozlehlý. Z hlediska architektury je však dům velmi unikátní, neboť v sobě snoubí vlivy historismu, secese a lidového stavitelství.[2]

Později v domě z Lindnerových dětí zůstala pouze dcera Juliana, která pracovala jako lékárnice. Její bratři po studiích odešli studovat do Německa. V roce 1945 byl dům zasažen leteckou pumou, ale již za dva roky byl zcela opraven. Po válce Juliana opustila zemi, kvůli odsunu Němců. Po únoru 1948 se honosné vily továrníků v ulici využívaly státní podniky, ale malá a svým umístěním nepraktická Lindnerova vila byla rozdělena na dva byty a pronajata. Později byla předána do majetku nájemníků.[2][3]

Vila byla obývaná do začátku 90. let 20. století. Poté byla dána k prodeji za 400 tisíc korun. Následně však přestala být z neznámých důvodů udržována a postupně začala výrazně chátrat. Degradaci urychlili sběrači kovů a bezdomovci. V roce 2019 se na katastru nemovitostí objevil exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Jako majitel je uvedena firma Czechconsult ČR, jejímž jediným majitelem je německý občan Klaus Paul Willi Göbel.[3]

V současnosti (2022) je v havarijním stavu, kdy jí chybí téměř celá střecha a propadly se stropy. Některé detaily a fasáda jsou však dosud dobře dochované. Vila se také stala oblíbeným místem fanoušků urbexu.[4][5]

Dům se nachází ve svažitém terénu na náspu na úzké parcele. Přístup z ulice Čajkovského je po schodech v mezeře ve v náspu. Suterén vily je částečně zapuštěný do terénu, kde se nacházel malý byt pro služku. V horních dvou patrech se nacházelo bydlení pro pětičlennou rodinu. Vzhled domu vycházel z módních vlivů, které byly populární v době vzniku. Každé patro nese jiný styl – suterén je z pohledového kamene a cihel, přízemí má na svou dobu moderně horizontálně strukturovanou omítku a horní patro zdobí terasa s imitací hrázděného zdiva a střecha byla zdobena rustikálními detaily.[2]