Licia Albanese

Felicia Albanese se narodila roku 1909 v obci Torre a Mare nedaleko Bari. Neformálně debutovala v roce 1934 v Miláně, když zaskočila za jinou sopranistku v Pucciniho opeře Madam Butterfly, v opeře, která ji později proslavila. Během 40 let zpívala roli Cio-Cio-San více než 300krát. Ačkoliv byly vysoce oceňovány i její další role (Mimi, Violetta, Liú, Manon Lescaut), její ztvárnění gejši utkvělo posluchačům v paměti nejvíce. Její vztah k této roli započal již v průběhu studia u Giuseppiny Baldassare-Tedeschi, která byla současnicí skladatele a významnou představitelkou této role v předchozí generaci.

Není zcela jasné kdy se konal její formální debut. Bylo to buď v roce 1934 v Teatro Municipale v Bari v Pucciniho opeře La bohème nebo o rok později v Parmě či v Miláně v Madam Butterfly. Koncem toho roku také mohla debutovat v La Scale jako Lauretta v opeře Gianni Schicchi. Záhy zaznamenala obrovský úspěch po celém světě zejména v operách Carmen, L'amico Fritz a Madam Butterfly v Itálii, Francii a Anglii.

V Metropolitní opeře vystoupila poprvé 9. února 1940 v Madam Butterfly. Tuto operu pak na scéně staré budovy zpívala 72x. Její úspěch byl okamžitý a Albanese zůstala v Met po 26 sezón. Odzpívala zde 427 představení a ztvárnila 17 rolí v 16 operách. Divadlo opustila v roce 1966 po sporu s generálním manažerem Met, Sirem Rudolfem Bingem bez velkého loučení. Po čtyřech představeních v sezóně 1965/1966 byla na další sezónu vypsána na jediné představení. Smlouvu vrátila nepodepsanou.

V roce 1945 získala americké státní občanství. Arturo Toscanini pozval v roce 1946 zpěvačku na rozhlasové provedení oper La bohème a La traviata. Nahrávky byly později vydány firmou RCA Victor na LP i CD.

V letech 1941–1961 často hostovala v opeře San Francisca, kde ztvárnila 22 rolí ve 120 představeních. Kromě toho vystupovala na mnoha recitálech, koncertech a operních představeních. Účastnila se benefičních představení pro vojáky, měla svou vlastní rozhlasovou show, byla častým hostem rozhlasových i televizních pořadů a pořídila řadu gramofonových nahrávek. Ještě v roce 1972 se do San Francisca vrátila, aby účinkovala na gala koncertě k 50 výročí tamní opery a v roce 1973 zde znovu vystoupila společně s Lucianem Pavarottim.

I po kariéře trvající 7 desetiletí ještě příležitostně vystupovala. Zpívala americkou hymnu při otevření nové budovy Metropolitní opery a v jarní sezóně roku 1987 vystupovala s velkým úspěchem v Sondheimově operetě Follies v Theatre Under the Stars v Houstonu.

Byla zakladatelkou a předsedkyní nadace The Licia Albanese-Puccini Foundation určené na podporu mladých zpěváků a zpěvaček. Pracovala rovněž v nadaci The Bagby Foundation. Jako pěvecký pedagog působila v Juilliard School of Music, v Manhattan School of Music a v Marymount Manhattan College. Vedla pěvecké mistrovské kurzy po celém světě.

Albanese zemřela 15. srpna 2014 ve věku 105 let ve svém domě na Manhattanu.

5. října 1995 ji prezident Bill Clinton udělil vyznamenání National Medal of Honor for the Arts.

Obdržela čestné doktoráty a další vyznamenání od Marymount Manhattan College, Montclair State Teachers College, Saint Peter's College, New Jersey, Seton Hall University, University of South Florida, Fairfield University, Siena College, Caldwell College a Fairleigh Dickinson University.

Od starosty Rudolpha Giulianiho v roce 2000 obdržela prestižní Händelovu medaili (Handel Medallion), nejvyšší oficiální ocenění města New York za její přínos kulturnímu životu města.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Licia Albanese na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Licia Albanese na Wikimedia Commons
• Webová stránka nadace The Licia Albanese-Puccini Foundation
• Nekrolog v The New York Times
• Ukázka z Traviaty
• Interview s Bruce Duffiem
• Licia Albanese v Internet Movie Database (anglicky)