Libuše Drahovzalová

Narodila se nejspíš v Brně. Sportovat začala v rámci klubu SK Židenice, kde začala hrát házenou, tehdy téměř jediný kolektivní sport, kterému se ženy organizovaně věnovaly. Od poloviny 20. let se začala aktivně zajímat o fotbal a ses svými přítelkyněmi z oddílu jej začaly také hrát. Drahovzalová hrála na pozici gólmanky, patrně také jako kapitánka týmu. Občanským povoláním pracovala jako knihovnice.[2]

Roku 1934 dosáhl ženský fotbalový oddíl I. Čsl. DFK Brno s Libuší Drahovzalovou v čele svého oficiálního uznání Československým svazem fotbalovým, včetně klubových legitimací. Roku 1936 jim bylo poskytnuto vyhovující sportovní zázemí v klubu Sparta Brno. Následkem soustavného tlaku konzervativních fotbalových funkcionářů byl roku 1936 ženský klub ze svazu vyřazen. Po vzniku dalších ženských fotbalových družstev v ČSR se s klubem jako jeho vedoucí účastnila prvních ženských fotbalových soutěží. Klubová činnost byla poté utlumena následkem druhé světové války, samotný klub zanikl již roku 1938.

Drahovzalová pokračovala v činnosti ve prospěch ženského fotbalu i po skončení války a únoru 1948. Sepsala publikaci o historii ženského fotbalu před rokem 1939, rovněž psala články a popularizační texty publikované mj. v časopisech Mladý svět a dalších. Soustavně vyvíjela snahy o vznik první československé ženské fotbalové asociace. Roku 1966 stanula v čele Přípravného výboru Československého svazu ženské kopané. Téhož roku iniciovala uspořádání fotbalového turnaje O Srdce Mladého světa 1966 v Brně, který se stal prvním oficiálním turnajem ženského fotbalu v Československu. Turnaj byl konán až do roku 1990.

Roku 1971 pak došlo k založení ČSŽK, jehož se stala předsedkyní. Funkcionářské a publicistické činnosti se věnovala i v první polovině 70. let. Vlastnila byt v brněnské Masarykově ulici.[2]

Libuše Drahovzalová zemřela někdy po roce 1973.