Liberalizace poštovního trhu v České republice

Historicky měly státní pošty po celém světě monopol na své služby. V českých zemích (v Československu) byl původní výraz pro toto omezení poštovní regál nahrazen od roku 1946 výrazem poštovní výhrada.[1] S vývojem moderního hospodářství byla poštovní výhrada postupně omezována. Na jedné straně stál zájem otevřít trh soukromým subjektům a konkurenci, na straně druhé pak snahy o to, aby nedošlo ke ztrátě poštovních služeb v oblastech, které by nebyly pro soukromé firmy zajímavé (např. poskytování kvalitních služeb v řídce osídlených oblastech).[2]

V České republice postupovalo odstranění poštovního monopolu vydáním a následnými novelami Zákona o poštovních sužbách:[3]

• Červenec 2000 - V platnost vstoupil nový Zákon o poštovních službách (Poštovní zákon), na jehož základě si Česká pošta udržela monopol na přepravu a doručování písemných zpráv do 350 gramů a do 27 korun (45 Kč pro mezinárodní styk)
• Květen 2004 - Došlo k dalšímu omezení monopolu České pošty na doručování písemných zpráv byl omezen na zásilky do 100 gramů za cenu do 19 korun.
• Leden 2006 - Monopol České pošty byl omezen na zásilky s písemnostmi do 50 g a za cenu nižší než 18 Kč
• Červen 2012 - Byla vydána novela Poštovního zákona, kterým byly zapracovány příslušné předpisy Evropské unie (Sbírka zákonů č. 221/2012). V § 34c byl zaveden pojem Financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž[4]
• Prosinec 2015 - Zákonem 319/2015 Sb. byl změněn Poštovní zákon a byly stanoveny čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž nositele poštovní licence pro léta 2015–2017.[5] Zákon garantuje nositeli poštovní licence (v době vydání zákona České poště), že bude mít za léta 2015–2017 uhrazeny náklady na poskytování univerzální služby (základních služeb v terminologii poštovního zákona)[p 1] přímo ze státního rozpočtu. Do doby změny měl financování řešit kompenzační fond, který ale nefungoval. Novela zákona stanovila maximální hranici úhrady, na kterou může Česká pošta v období 2015–2017 dosáhnout.

Liberalizaci poštovního trhu umožnila novela poštovního zákona, která byla přijata v roce 2012.[9][2] Tato novela poštovního zákona na jedné straně připravila Českou poštu o monopol, na druhé straně vytvořila v tomto sektoru konkurenční prostředí. Měla též donutit soukromé společnosti, aby přispívaly na služby provozované ve veřejném zájmu.[9] Od roku 2013 měly firmy, rozvážející listovní zásilky do 50 g po Česku (včetně České pošty)[10] hradit ztrátu České pošty do tzv. kompenzačního fondu.[11] Ta ji vypočítala z předpokladu, kolik by vydělala, kdyby nemusela poskytovat tzv. univerzální službu (základní služby terminologií Poštovního zákona). V roce 2014 tak její požadavek dosáhl jednu miliardu korun a v roce předchozím 400 milionů. Reálnými konkurenty České pošty v té době byly společnosti jako MediaServis nebo Česká distribuční, které mají zájem hlavně o zásilky firemní.[12]

Na problém zahrnutí balíkových přepravců do systému plateb do Kompenzačního fondu bylo upozorňováno již v roce 2012, kdy byla přijímána novela poštovního zákona.[13][14]

I když většinu plateb do Kompenzačního fondu by měla hradit samotná pošta,[15] spor se rozhořel mezi státem (v tomto případě Českým telekomunikačním úřadem) a balíkovými přepravci, kteří podali žaloby na Český telekomunikační úřad, který se snažil firmy přimět k registraci a platbám do fondu. První žalobu podala společnost Geis a spor vyhrála[16] s výsledkem, že není poštovní, ale zasilatelská firma.[10] Následovaly další žaloby, např. od PPL druhé největší zasilatelské společnosti na trhu.[9] Předmětem žalob firem je fakt, že pod poštovní zákon nespadají.[9] Které firmy tam spadají nebo nespadají, není jasné ani z výkladu ČTÚ.[16] Vzhledem ke tlaku, který vyvíjeli zahraniční majitelé českých zásilkových firem,[16] začala Evropská komise v roce 2015 tuto věc zkoumat.[9] Na podzim roku 2016 ustoupila i česká vláda.[16][11] Ta tak učinila na základě tlaku Evropské komise, která zpochybnila implikaci poštovního zákona a upozornila na nejasnosti (např. kdo pod poštovní zákon spadá, jaký má podíl na trhu apod.).[11]

• Česká pošta
• Monopol

• Petr Weikert: Velké poštovní tajemství