Liška horská
Liška horská čili liška tibetská (Vulpes ferrilata) je menší druh lišky žijící na Tibetské náhorní plošině. Je přizpůsobena vysokohorskému způsobu života, živí se především pišťuchami.
Liška horská | |
---|---|
Liška horská | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | psovití (Canidae) |
Rod | liška (Vulpes) |
Binomické jméno | |
Vulpes ferrilata Hodgson, 1842 | |
Areál rozšíření
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Tělo lišky horské dosahuje délky 49 až 70 cm, ocas měří 22 až 29 cm. Samice je menší a váží od 3 do 4,1 kg, samci mohou vážit až 5,7 kg. Jde o podsaditou šelmu s dlouhým čumákem, malýma ušima a malýma očima posazenýma daleko od sebe. Zbarvení je světle rezavé na hřbetě, hlavě a dolních částech nohou, spodní část těla a ocas má barvu šedou až téměř bílou.
Rozšíření a habitat
Liška horská se vyskytuje na Tibetské náhorní plošině, což zahrnuje jižní část Číny, sever Nepálu a Ladak v Indii. Obývá především stepi, horské louky a svahy ve výškách 2500 až 5200 m n. m. Toleruje teplotu od -40 °C do + 30 °C.
Maximální nadmořská výška, ve které byl tento druh šelmy pozorován, je 5300 metrů. Proti extrémnímu chladu chrání lišku velmi hustá srst s výbornými izolačními vlastnostmi.[2]
Biologie
Liška horská je masožravec a predátor, ačkoliv masitou stravu doplňuje i ovocem. Živí se především pišťuchami, s nimiž je úzce svázán její život. Další důležitou kořistí jsou myši a cokorové. Požírá i zajíce, sviště, ptáky, ještěrky, hmyz a různé bobule. Přiživuje se na mršinách ulovených většími predátory, například vlky a medvědy. Lišky horské někdy doprovází medvědy a snaží se profitovat z jejich rozhrabávání pišťuších nor.
Lišky horské žijí v párech nebo malých skupinách, ale loví obvykle osamoceně. K páření dochází mezi prosincem a březnem. Březost trvá 50–55 dnů. Počet mláďat ve vrhu je 2 až 5.
Hrozby
Liška horská je početná a široce rozšířená, tudíž jí nehrozí zásadní nebezpečí. Jediným potenciálním problémem je státem řízené hubení hlodavců, jenž může negativně ovlivnit kolonie pišťuch a tím i lišek. V některých oblastech mohou pro šelmu představovat hrozbu domácí psi. Lidé lišku horskou někdy loví, neboť její kožešina se používá ke zhotovování tradičních tibetských čepic.
Odkazy
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
- SOCHA, Vladimír. Kdo netrpí závratěmi: Nejlepší zvířecí „horolezci“. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-07-03 [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- HARRIS, Richard B., a kol. Notes on the Biology of the Tibetan Fox. Canid News. 2008, roč. 11, čís. 1, s. 1–7. Dostupné online.
- HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: Panthera, 2011. S. 110.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu liška horská na Wikimedia Commons