Leslie Green

Leslie Green se narodil v londýnské lokalitě Maida Vale v roce 1875 jako druhé ze čtyř dětí architekta a korunního inspektora Arthura Greena a jeho manželky Emily.[1] Období studia strávil na školách Dover College a South Kensington School of Art, a dále v Paříži. Mezi obdobími studia pracoval jako asistent v architektonické praxi svého otce.[1][2]

Oženil se s Mildred Ethel Wildy (1879-1960) v Claphamu v dubnu 1902. V roce 1904 se páru narodila dcera Vera (1904-1995).[1]

Leslie Green si založil vlastní praxi architekta v roce 1897, ale zpočátku využíval otcovo studio, než se přestěhoval v roce 1900 na ulici Haymarket, a poté v roce 1903 do budovy Adelphi House na ulici Adam Street, nedaleko prestižní ulice Strand. V roce 1898 se stal přidruženým členem profesního sdružení Royal Institute of British Architects (RIBA) a v roce 1899 jeho řádným členem. Jeho rané projekty zahrnovaly návrhy v bytech a obchodech v různých částech hlavního města.[1][2]

V roce 1903 byl jmenován architektem železniční společnosti Underground Electric Railways Company of London (UERL), aby navrhl design stanic pro tři podzemní železniční tratě tehdy ve výstavbě, a sice Great Northern, Piccadilly and Brompton Railway (GNP&BR), Baker Street and Waterloo Railway (BS&WR ) a Charing Cross, Euston and Hampstead Railway (CCE&HR). Tyto autonomní podzemní železnice se staly součástí dnešních linek Piccadilly line, Bakerloo line a Northern line. Leslie Green byl pověřen navrhnout 50 nových stanic, včetně jejich vnějšího vzhledu, vnitřního vybavení a výzdoby.[1][2]

Leslie Green vyvinul jednotný vzhled pro povrchové budovy stanic ve stylu Arts and Crafts, přizpůsobený individuálnímu umístění stanice. Povrchové budovy stanic nechal postavit jako dvoupodlažní s konstrukčním ocelovým rámem, v tehdejší době nová forma staveb krátce před tím importovaná ze Spojených států, poskytující velké vnitřní prostory potřebné pro odbavovací prostory a výtahové šachty (první eskalátory byly představeny v roce 1911). Venkovní boky budov byly pokryty nenosným obložením z krvavě rudé kameniny (sang de boeuf), kterou dodávala společnost Leeds Fireclay Company. Přízemí bylo rozděleno do širokých prostor sloupy, které umožňovaly oddělené vchody a východy pro cestující a zároveň poskytovaly prostor pro maloobchodní prodejny. Design také zahrnoval velká půlkruhová okna na úrovni prvního patra (občas s kruhovými vertikálními okuly) a těžké římsy se zubořezy nad nimi. Široký pruh mezi dvěma podlažími oznamoval velkými písmeny název stanice. Staniční budovy byly postaveny s plochými střechami s úmyslem podpořit výstavbu komerčních kanceláří nad stanicemi, což byla další výhoda nosného konstrukčního ocelového rámu.[2]

Příklad typických obkladů navržených Lesliem Greenem

Jeden příklad ze škály nejrůznějších vzorů obkladů na nástupištích, navržených Lesliem Greenem

Interiér byl obložen zeleně a bíle s ozdobnými detaily. Na úrovni nástupišť měly stanice standardizovaný obkladový design zahrnující název stanice, ale s rychle identifikovanými individuálními barevnými schématy a geometrickými vzory dlaždic vytvořenými v opakujících se blocích podél délky nástupiště. Design obkladů také zahrnoval orientační směrové značky. Povrchy obkladů vytvořily sjednocující téma a ukázaly se jako snadné na údržbu.[2]

Železnice měly být zprovozněny v letech 1906 a 1907 a v červnu 1907 bylo Greenovi oznámeno, že smlouva bude ukončena na konci toho roku. V 1907 byl zvolen váženým členem (fellow) sdružení RIBA, jako ocenění jeho práce pro UERL.[1]

Mnoho Greenpvých staničních budov přežilo do současnosti, ačkoli modifikacemi interiérů prošla většina z jeho návrhů odbavovacích hal, aby tak vyhověly pozdějšímu vývoji a nárokům. Na nástupištích přežívá řada původních obkladových vzorů, anebo byly původní vzory obkladů v posledních letech restaurovány, jako kupříkladu ve stanicích Lambeth North a Marylebone. Některé z dochovaných budov jsou zapsány na seznam budov zvláštního architektonického nebo historického významu, stupeň II.: Aldwych, Belsize Park, Caledonian Road, Chalk Farm, Covent Garden, Gloucester Road, Holloway Road, Oxford Circus, Mornington Crescent, Russell Square a South Kensington.[3] V Greenově práci pokračoval jeho asistent, Stanley Heaps. Jejich design zůstává stále okamžitě rozpoznatelný: vzhled fiktivní stanice metra Walford East z televizního seriálu BBC EastEnders je inspirován Greenovým designem.[1]

Enormní pracovní nasazení, stres při vytváření nových návrhů stanic a dohled nad pracemi na tolika stanicích v tak krátkém časovém období způsobil velkou zátěž na Greenův organismus. Onemocněl tuberkulózou a zemřel v sanatoriu u Mundesley (nyní Southern Hill Hospital) v Norfolku v srpnu 1908,[1][4] ve věku 33 let. Zanechal po sobě manželku a dceru.

• 
  Stanice Hampstead
• 
  Stanice Mornington Crescent
• 
  Stanice Russell Square
• 
  Stanice Elephant & Castle (linka Bakerloo line)
• 
  Stanice Oxford Circus (linka Bakerloo line)
• 
  Stanice Edgware Road (linka Bakerloo line)