Leopold Figl

Leopold Figl (2. října 1902 – 9. května 1965) byl rakouský křesťanskodemokratický politik, představitel Rakouské lidové strany (Österreichische Volkspartei – ÖVP). Byl kancléřem Rakouska v letech 1945–1953. V letech 1953–1959 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Julia Raaba. V letech 1959–1962 byl předsedou rakouského parlamentu (Nationalrat).

Leopold Figl
Kancléř Rakouska
Ve funkci: prosinec 1945 – duben 1953
Předchůdce	Karl Renner
Nástupce	Julius Raab
Vicekancléř Rakouska
Ve funkci: duben 1945 – prosinec 1945
Kancléř	Karl Renner
Předchůdce	Edmund Glaise-Horstenau (1938)
Nástupce	Adolf Schärf
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci: 1953 – 1959
Předchůdce	Karl Gruber
Nástupce	Bruno Kreisky
Předseda rakouského parlamentu
Ve funkci: 1959 – 1962
Předchůdce	Felix Hurdes
Nástupce	Alfred Maleta
Stranická příslušnost
Členství	Rakouská lidová strana Křesťansko-sociální strana Vaterländische Front
Narození	2. října 1902 Michelhausen
Úmrtí	9. května 1965 (ve věku 62 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Universität für Bodenkultur Wien
Profese	politik a diplomat
Ocenění	Ring of Honour of the austrian state Lower Austria čestný doktor Technické univerzity Vídeň velkokříž Řádu Pia IX. velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo čestný doktor Vídeňské univerzity
Commons	Leopold Figl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve 30. letech byl členem agrárního hnutí Bauernbund. V Dollfussově éře byl členem paravojenské organizace Ostmärkische Sturmscharen. Po anšlusu byl nacisty uvězněn v koncentračním táboře Dachau. Propuštěn byl v květnu 1943. V roce 1944 byl znovu zatčen a umístěn do koncentračního tábora Mauthausen. V únoru 1945 byl odsouzen za "velezradu" k trestu smrti, rozsudek však nebyl do konce války vykonán. Po osvobození byl ruskou vojenskou správou požádán, aby organizoval distribuci potravin ve Vídni. Začal se angažovat i politicky, když 14. dubna 1945 obnovil Bauernbund a záhy ho zapojil do ÖVP, která vznikla 17. dubna. V prosincových volbách roku 1945 ÖVP zvítězila se 49,8 procenty hlasů (sociální demokraté měli 44,6 %, komunisté 5,4 %). Přestože Figl mohl sestavit jednobarevnou vládu, nabídl socialistům velkou koalici, čímž vytvořil model, který v Rakousku fungoval až do roku 1966. Figl nabídl účast i rakouským komunistům, neboť sovětská vojska byla stále v Rakousku – získali ovšem vzhledem k překvapivě špatnému volebnímu výsledku jen jedno ministerské křeslo, takže nezabránili rakouské orientaci spíše na západ, která se projevila přijetím Marshallova plánu roku 1947 (komunistický ministr následně z vlády odešel). V následující vládě vedené Juliem Raabem se pro své dobré renomé u Sovětů stal Figl ministrem zahraničí. Byl jedním z klíčových tvůrců Rakouské státní smlouvy (Österreichische Staatsvertrag), která byla podepsána roku 1955 na vídeňském zámku Belvedere zástupci USA, SSSR, Francie, Velké Británie a rakouské vlády. Smlouva zaručovala odchod Rudé armády z Rakouska a plné obnovení jeho suverenity. Historickým se stala Figlova slova na balkóně Belvederu po podepsání smlouvy: "Österreich ist frei!" ("Rakousko je svobodné!") (Ve skutečnosti slova nepronesl na balkóně, ale uvnitř jednacího sálu, tisk však větu spojil s fotografií Figla na balkoně, jak mává papíry smlouvy).