Leopold Figl

Leopold Figl (2. října 19029. května 1965) byl rakouský křesťanskodemokratický politik, představitel Rakouské lidové strany (Österreichische Volkspartei – ÖVP). Byl kancléřem Rakouska v letech 19451953. V letech 19531959 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Julia Raaba. V letech 19591962 byl předsedou rakouského parlamentu (Nationalrat).

Leopold Figl
Kancléř Rakouska
Ve funkci:
prosinec 1945  duben 1953
PředchůdceKarl Renner
NástupceJulius Raab
Vicekancléř Rakouska
Ve funkci:
duben 1945  prosinec 1945
KancléřKarl Renner
PředchůdceEdmund Glaise-Horstenau (1938)
NástupceAdolf Schärf
Ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1953  1959
PředchůdceKarl Gruber
NástupceBruno Kreisky
Předseda rakouského parlamentu
Ve funkci:
1959  1962
PředchůdceFelix Hurdes
NástupceAlfred Maleta
Stranická příslušnost
ČlenstvíRakouská lidová strana
Křesťansko-sociální strana
Vaterländische Front

Narození2. října 1902
Michelhausen
Úmrtí9. května 1965 (ve věku 62 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materUniversität für Bodenkultur Wien
Profesepolitik a diplomat
OceněníRing of Honour of the austrian state Lower Austria
čestný doktor Technické univerzity Vídeň
velkokříž Řádu Pia IX.
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
čestný doktor Vídeňské univerzity
CommonsLeopold Figl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve 30. letech byl členem agrárního hnutí Bauernbund. V Dollfussově éře byl členem paravojenské organizace Ostmärkische Sturmscharen. Po anšlusu byl nacisty uvězněn v koncentračním táboře Dachau. Propuštěn byl v květnu 1943. V roce 1944 byl znovu zatčen a umístěn do koncentračního tábora Mauthausen. V únoru 1945 byl odsouzen za "velezradu" k trestu smrti, rozsudek však nebyl do konce války vykonán. Po osvobození byl ruskou vojenskou správou požádán, aby organizoval distribuci potravin ve Vídni. Začal se angažovat i politicky, když 14. dubna 1945 obnovil Bauernbund a záhy ho zapojil do ÖVP, která vznikla 17. dubna. V prosincových volbách roku 1945 ÖVP zvítězila se 49,8 procenty hlasů (sociální demokraté měli 44,6 %, komunisté 5,4 %). Přestože Figl mohl sestavit jednobarevnou vládu, nabídl socialistům velkou koalici, čímž vytvořil model, který v Rakousku fungoval až do roku 1966. Figl nabídl účast i rakouským komunistům, neboť sovětská vojska byla stále v Rakousku – získali ovšem vzhledem k překvapivě špatnému volebnímu výsledku jen jedno ministerské křeslo, takže nezabránili rakouské orientaci spíše na západ, která se projevila přijetím Marshallova plánu roku 1947 (komunistický ministr následně z vlády odešel). V následující vládě vedené Juliem Raabem se pro své dobré renomé u Sovětů stal Figl ministrem zahraničí. Byl jedním z klíčových tvůrců Rakouské státní smlouvy (Österreichische Staatsvertrag), která byla podepsána roku 1955 na vídeňském zámku Belvedere zástupci USA, SSSR, Francie, Velké Británie a rakouské vlády. Smlouva zaručovala odchod Rudé armády z Rakouska a plné obnovení jeho suverenity. Historickým se stala Figlova slova na balkóně Belvederu po podepsání smlouvy: "Österreich ist frei!" ("Rakousko je svobodné!") (Ve skutečnosti slova nepronesl na balkóně, ale uvnitř jednacího sálu, tisk však větu spojil s fotografií Figla na balkoně, jak mává papíry smlouvy).

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.