Lenn Keller

Keller se narodila v Evanstonu v Illinois v roce 1951 (některé zdroje uvádějí rok 1950), jako dcera veterána z druhé světové války.[1][2] Její rodné jméno bylo zamýšleno jako odkaz na známou hluchoslepou spisovatelku a lektorku Helen Kellerovou.[3] Vystudovala střední školu New Trier na předměstí Winnetka, kde byla v té době jednou z mála černošských studentek;[4] později připomněla, že jí „rasismus zachránil před povinnou heterosexualitou“.[1] V roce 1968 se přestěhovala do New Yorku a v roce 1975 do San Franciska.[2] V roce 1984 získala bakalářský titul ve vizuální komunikaci na Mills College.[5]

Keller byla fotografka a filmařka dokumentující rozmanité zvláštní kultury v San Francisku. Její první krátký film Ifé (1993) získal cenu diváků na Mezinárodním filmovém festivalu žen v roce 1994 v Madridu. Druhý krátký film Sightiings (1995) byl romantickou komedií s černošskými lesbičkami.[6] Objevila se v dokumentu Gender Troubles: The Butches (2016).[7]

Výstavy prací autorky obsahovaly Gender Warriors a Fierce Sistahs! (2010, San Francisco Public Library). Její fotografie se objevily v magazínu Aché: A Journal for Black Lesbians, včetně autoportrétu, kterým přispěla na obálku čísla z roku 1991.[8] Pět jejích fotografií bylo zahrnuto do klíčové skupinové výstavy Queer California: Untold Stories (2019) v Oaklandském muzeu v Kalifornii.[9] V roce 2014 založila lesbický archiv v Bay Area[10] včetně svých fotografií a filmů a sbírky komunitních letáků a plakátů ze 70. let. „Tato historie je velmi důležitá nejen pro potomky, ale je důležitá i pro nás nyní,“ vysvětlila v roce 2018.[5][11] Opustila nedokončený dokumentární projekt Persistent Desire.[2]

Keller byla jmenována doživotní velkou maršálkou akce San Francisco Pride 2020, která se kvůli pandemii koronaviru konala online.[12]

Lenn Keller měla dceru Niki. Lenn Keller zemřela na rakovinu ve svém domě v Oaklandu v Kalifornii 16. prosince 2020 ve věku 69 let.[5]