Leningrad (vrtulníkový křižník)

Leningrad byl druhý a zároveň poslední sovětský vrtulníkový křižník Projektu 1123 (v sovětské terminologii byl klasifikován jako letadlový křižník). Druhou jednotkou této třídy byl vrtulníkový křižník Moskva. Leningrad byl zařazen do služby v roce 1969. V aktivní službě byl do svého vyřazení v roce 1993.

Základní údaje
Typ: Vrtulníkový křižník / Letadlový křižník
Třída: Projekt 1123 / třída Moskva
Jméno podle: město Leningrad
Objednána: Loděnice Jižní Nikolajev
Zahájení stavby: 15. ledna 1965
Spuštěna na vodu: 31. července 1966
Uvedena do služby: 2. června 1969
Osud: vyřazen 1993
sešrotován
Takticko-technická data
Výtlak: 13 110 t (standardní)
14 655 t (plný)
Délka: 189,1 m
Šířka: 34 m
Ponor: 7,17 m
Pohon: 2 turbíny, 4 kotle
91 000 shp
Rychlost: 28,8 uzlu
Dosah: 14 000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka: 541
Výzbroj: M-11 Štorm (2×2)
4× 57mm kanón AK-725 (2×2)
RPK-1 Vichr (1×2)
RBU-6000 (2×1)
10× 533mm torpédomet (2×5)
Letadla: 14× vrtulník

Pozadí vzniku

Leningrad v roce 1990

Projekt stavby nosiče Leningrad oficiálně schválen v roce 1958 jako Projekt 1123 Kondor. Celý projekt byl kompromisem mezi potřebami admirality a možnostmi ruského hospodářství a loděnic. Základy lodi byly položeny v loděnici Jižní Nikolajev v roce 1965. do služby byl křižník zařazen v roce 1969.

Konstrukce

Leningrad

Projekt 1123 připomínal jiné konstrukce s podobnou koncepcí – francouzský křižník Jeanne d'Arc a italské vrtulníkové křižníky tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Svým výtlakem je však sovětská plavidla výrazně převyšovala.

Loď byla rozdělena na dvě části. V přední polovině byla nástavba, obsahující hlavňové a raketové zbraňové systémy, zatímco zadní polovinu lodi zabírala letová paluba o rozměrech 81 × 34 metrů s pěti vzletovými body pro vrtulníky. Zatímco čtyři z nich byly uspořádány po dvojicích za sebou a označeny čísly 1 až 4, uprostřed byla pátá plocha označená písmenem. Dva obdélníkové výtahy spojovaly letovou palubu s podpalubním hangárem o rozměrech 67 × 25 m. Ve spodní části rozměrného komínu byl ještě malý hangár pro dva velitelské vrtulníky. Křižník Leningrad celkem nesl 14 vrtulníků Kamov Ka-25PL. Vrtulníky měly za úkol pohybovat se v malých rojích a vytvářet protiponorkovou clonu ve střední vzdálenosti.

Hlavňovou výzbroj křižníku tvořily dva dvouhlavňové dvouúčelové 57mm kanóny AK-725. K ničení ponorek sloužily dva dvanáctihlavňové vrhače raketových hlubinných pum RBU-6000 Smerč-2 a jedno dvojité odpalovací zařízení systému RPK-1 Vichr (SUW-N-1) pro raketová torpéda PLO-82-P (FRAS-1) s pětikilotunovou bojovou hlavicí a doletem okolo 30 km. Na palubě se nacházelo okolo 48 kusů. Protiletadlovou výzbroj představovala dvě dvojitá odpalovací zařízení řízených střel M-11 Štorm (v kódu NATO SA-N-3 Goblet) s doletem 35 km a dostupem 25 km. Neseno bylo celkem 96 těchto střel. Loď také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Ty ovšem byly v letech 1977–1978 odstraněny.

Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři vysokotlaké kotle. Křižník dosahoval rychlosti až 28,8 uzlu.

Operační služba

Leningrad sloužil v Černém moři. V roce 1973 však spolupracoval na vyčištění Suezského průplavu od námořních min po arabsko-izraelské válce Jom Kippur.

Odkazy

Související články

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.