Leidenfrostův jev

Na styku látky (nejčastěji kapaliny) s vodorovnou stěnou, jejíž teplota značně převyšuje teplotu látky, dochází k vypařování části objemu látky, které je doprovázeno tzv. Leidenfrostovým jevem.

Leidenfrostův jev

Když je například kapalina v kontaktu s výrazně teplejším povrchem (rozdíl teplot mezi povrchem a kapalinou musí být alespoň 193 °C) vypaří část svého vlastního objemu a vytvoří tím páru, která kapalinu tepelně izoluje od povrchu. Kapalina vytváří drobné kuličky, které konají rychlý neuspořádaný pohyb, přičemž se odpařováním neustále zmenšují. Mezi kapalinou a pevnou látkou se tedy nemohou uplatnit adhezní síly a v důsledku působení sil povrchového napětí se vytvoří kulička.

Leidenfrostův jev se nevyskytuje jen u vody. Například tekutý dusík (-195,8 °C) při kontaktu s objekty pokojové teploty (nebo lidského těla) vytváří tenkou izolační vrstvu páry.

Vrstva páry není pod kapkou kapaliny ve všech místech stejně tlustá a na jedné straně z pod kapky páry uniká více. Kapka kapaliny je touto unikající parou tažena stejným směrem. Vědci také vyrobili povrch se zářezy ideálními pro únik páry a tudíž jsou schopni posílat kapky kapaliny určitým směrem, Dokonce pod jistým úhlem je možné, aby kapka stoupala.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.