Legenda o Kisrovi

Legenda je sdílena mnoha různými politickými a etnickými entitami v celé severní Nigérii a poskytuje důležité vazby mezi komunitami. Ačkoli různé verze sdílejí podobný příběh velkého stěhování do oblasti podél řeky Niger kolem 7. století, dvě z nejvýznamnějších verzí příběhu zobrazují Kisru jako vyzyvatele Mohameda na Arabském poloostrově nebo jako perského vládce, který utrpěl vojenskou porážku v Egyptě.[1] V některých verzích však Kisra není individuální osobou, nýbrž zobecněným titulem pro vůdce migrace, když se komunita pohybovala po Africe.[2] Verze se liší také v dalších aspektech příběhu, konkrétně v tom, zda Kisra sám založil některou z královských linií, také v líčení jeho smrti či jeho magického zmizení.[1]

V nejvýznamnější verzi této legendy tradující se zejména v království Borgu je Kisra líčen jako raný politický a náboženský protivník Mohameda v oblasti poblíž Mekky.[3] Podle této verze legendy byl Kisra prominentním vůdcem a disponoval mnoha magickými silami. Během jeho vlády v mu však věštci předvídali, že jeho moc bude nakonec podkopána dítětem narozeným v tomto městě, dítě které bude mít božskou sílu.[4] Aby se Kisra této věštbě vyhnul, vyvedl všechny muže z Mekky v ten den, kdy věštec předpověděl početí dítěte; manžel Kisřiny dcery Aminatu však zůstal ve městě a počal syna Mohameda. Jak Mohamed rostl, snažil se Kisru převést na islám, ale vládce se bránil. To nakonec vedlo k otevřené válce mezi Mohamedem a Kisrou o náboženské otázky a Kisra první konflikt vyhrál. Když však Mohamed uprchl na strom baobab, poskytl mu strom božskou pomoc na jeho útěku a pomohl mu obnovit sílu.[3] Když Kisra a jeho spolubojovníci viděli, že se role obrátily, a Mohamed vítězí, opustili Arabský poloostrov a doputovali až k řece Niger.[5] Kisra se svými lidmi navštívil mnoho vesnic v této oblasti, než nakonec založil království Borgu. V některých verzích legendy založil nejstarší Kisrův syn Woru (nebo někdy sám Kisra) město Bussa, které se stalo hlavním městem Borgu. Jeho mladší synové založili město Nikki, které založil Shabi, a město Illo, které založil Bio.[6] V pozdějších verzích je toto pořadí založení hlavních měst království Borgu změněno.[6] Legenda se stala klíčovou v království Borgu při sjednocení různých měst,[7] legitimizovala vládnoucí dynastii (Wasangari),[6] a poskytla základ pro ideologické rozdělení mezi královstvím Borgu a islámskými státy v této oblasti.[3]

V roce 1909 německý antropolog Leo Frobenius sestavil souhrnnou verzi legendy o Kisrovi. Podklady získal od obyvatel údolí řeky Benue. Jeho verze zobrazuje Kisru nikoli jako vyzývatele Mohameda, nýbrž jako perského krále, který utrpěl v Egyptě vojenskou porážku od byzantské armády.[8] Po této porážce se Kisra a jeho armáda nemohli vrátit do Persie a museli pochodovat dále do Afriky. Jeho armáda se krátce usadila v Núbii a Etiopii, kde Kisra spojil své síly s mocným králem regionu, Napatou, aby dobyl západní oblasti. Jeho armáda doputovala do oblasti řeky Niger a poté šla podobnou cestou, jak říká předchozí verze. Kisrovi lidé navštívili řadu komunit v této oblasti a nakonec se usadili v oblasti Borgu.

Mnoho komunit v této oblasti odvozuje svůj původ od Kisry. Příběh je součástí tradice v regionu. Některá města tvrdí, že byla skutečně založena samotným Kisrou:

• Království Borgu, města Bussa, Nikki a Illo, která tvrdí, že je založil Kisra a jeho synové. [9]
• Gunji, považované za místo, kde se Kisrovy synové rozdělili a založili tři města království Borgu. [9]
• Ile-Ife, svaté město národa Jorubů, které údajně dobyl Oduduwa, vnuk Kisry. [10]
• Karissen a Acipu, města východně od emirátu Yauri v Nigérii, v oblasti řeky Benue. Legendy říkají, že lidé v této oblasti si zvolili Kisrova vnuka Damasa za svého krále. [11]
• Emirát Kebbi, který svou dlouhou tradici odvozuje od legendy o Kisrovi.[12] Královský titul v Kebbi „Kanta“ může být odvozen od jména Kisra.[13]
• Wukari, jehož král vlastní starodávný meč a kopí, o kterém se traduje, že je darem od samotného Kisry, který ho zde zanechal darem, když tuto oblast navštívil.[14]
• Zaria, podle některých verzí založeno Kisrou, zničeno královstvím Bornu.[9]
  • Wukari, kterou založil vůdce Zarie po zničení Zaria.
  • Idah, kterou založil vůdce Zaria po zničení Zaria.[14]

Základy legend

Egypt, tkaný vlněný závěs či látka na kalhoty, kopie importu hedvábné tkaniny, vzor byl založen na fresce perského krále Husrava II.,který bojoval s etiopskými silami v Jemenu, 5.–6. století.

Antropologové a historici provedli významné studie ústně předávané historie. Na základě tohoto výzkumu byla provedena identifikace klíčových částí legendy. Vědci dospěli k různým závěrům, přičemž některé naznačují, že myšlenka migrace s Kisrou jako vůdcem byla přijata různými africkými komunitami ze sociopolitických důvodů a že „spíše než jakoukoli konkrétní migrací se legenda o Kisrovi šířila ústně přes přes Saharu do oblastí, kde zakořenila ve formě legendy o Kisrovi.“[7] Frobenius tvrdil, že postavou Kisry byl pravděpodobně perský král z dynastie Sásánovců Husrav II., také zvaný Husrav Parvéz.[15] Některé části historického záznamu odpovídají časové ose tohoto panovníka, který na počátku 7. století dobyl Egypt,a poté byl poražen byzantskou armádou. Je možné, že se některé části jeho armády nemohly vrátit do Persie, a tak se dostaly až do Afriky.[16] Oproti tomu britská novinářka a spisovatelka Flora Shaw tvrdila, že Kisra bylo nesprávným překladem „Krista“ a že migrační legenda byla většinou křesťanského původu.[15] C.K. Moss místo toho tvrdí, že Kisra byl pravděpodobně králem říše Songhai kolem 15. století.[17]

Po shrnutí těchto teorií historik Daniel McCall shledal, že ačkoliv neexistují jasné důkazy, které by přímo vyvracely některou z těchto verzí, všechny jsou provázeny závažnými problémy. Například: migrující armáda prý používala brnění, které v té době perské armády nepoužívaly, nedostatečné historické církevní potvrzení a také to, že s migrací nepřišly žádné křesťanské ani hinduistické symboly.[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kisra legend na anglické Wikipedii.

• ADEKUNLE, Julius O., 1994. On Oral Tradition and History: Studies on Nigerian Borgu. Anthropos. Roč. 89, čís. 4/6, s. 543–551. JSTOR 40463023. (anglicky)
• ADENKULE, Julius O., 2004. Politics and Society in Nigeria's Middlebelt: Borgu and the Emergence of a Political Identity. [s.l.]: Africa World Press. Dostupné online. ISBN 978-1-59221-096-1.
• AKINWUMI, Olayemi, 1998. Oral Tradition in Changing Political Contexts: The Kisra Legend in Northern Borgu. History in Africa. Roč. 25, s. 1–7. DOI 10.2307/3172177. (anglicky)
• FAGE, J.D., 1969. A History of West Africa. London: Cambridge University Press.
• MCCALL, Daniel F., 1968. Kisra, Chosroes, Christ, Etc.. African Historical Studies. Roč. 1, čís. 2, s. 255–277. DOI 10.2307/216399. (anglicky)
• STEVENS JR., Phillip, 1975. The Kisra Legend and the Distortion of Historical Tradition. The Journal of African History. Roč. 16, čís. 2, s. 185–200. Dostupné online. DOI 10.1017/S0021853700001110. (anglicky)

• Nigérie
• Jemen

• , 2011. The Acipu people [online]. The Cicipu language, 2011 [cit. 2013-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. srpna 2013. (anglicky)