Artušovské legendy

Artušovské legendy pojednávají o králi Artušovi, svatém grálu a rytířích kulatého stolu. Zpracovávají bájné až pohádkové dějiny keltské Británie. Artušovská legenda je zpracována mnoha autory, literárně i filmově.

Původ

Artušovské příběhy se vztahují k Británii a Bretani obývaným keltskými Brity neboli Britony. Časově jsou zasazeny do období pozdního starověku a počátku raného středověku, kdy Britové bojovali o svou domovinu s germánskými Anglosasy.

Téma je písemně zpracovávané od 9. století, poprvé v Historia Brittonum (Dějinách Britonů). Skutečnému literárnímu rozkvětu a oblibě u širšího vznešeného publika se těší od 12. století, kdy publikoval Geoffrey z Monmouthu latinské Historia Regum Britanniae (Dějiny králů Británie, cca 1136), záhy volně přeložené Wacem do normanské francouzštiny, a Chrétien de Troyes několik francouzsky psaných románů s artušovskými tématy.

Literární zařazení

Artušovské „legendy“ se řadí mezi západoevropské hrdinské eposy, potažmo rytířské romány, nejsou to tedy legendy v původním smyslu hagiografické oslavy křesťanského světce. Tvoří nejznámější část hrdinské britsko-keltské epiky, kam dále patří například milostný příběh Tristan a Isolda. Vedle této keltské tzv. britské látky se rozvíjela ještě francouzská látka, čili chansons de geste z karolinského prostředí a římská látka, tedy díla čerpající témata z klasické antiky. Takto rozdělil západoevropskou tematiku tohoto žánru v předmluvě k Písni o Sasech kolem roku 1200 Jean Bodel, který britské příběhy charakterizoval jako „tak neskutečné a okouzlující“ (si vain e plaisant)[1].

Postavy

král Artuš – vůdce bojů proti Sasům, držitel meče Excalibur
Igraine – matka Artuše, původně provdaná za Gorloise, otce Morgany
Uther Pendragon – otec Artuše, král Britů
Morgana Le Fay – čarodějnice, po matce sestra Artuše
Guinevere – manželka Artuše, která tajně miluje Lancelota a on ji
Merlin – kouzelník, Artušův rádce
Lancelot – přední Artušův druh a svůdce jeho ženy Guinevere
paní z Jezera, víla Vivien – vychovala Lancelota, uchovává Excalibur
rytíři Kulatého stolu
Mordred – zrádný syn Artuše a Morgausy
Další: Gawain, Bors, Galahad, Percival ad.

Reference

„Vain“ (z lat. Vanitas) znamená mj. „marnivý“, zde je v kontrastu s francouzskými příběhy, které jsou považovány za pravdivé. GUIETTE, Robert. «Li conte de Brétaigne sont si vain et plaisant». Romania. 1967, roč. 88, čís. 349, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2021-05-18]. DOI 10.3406/roma.1967.2594. (francouzsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Artušovské legendy na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] „Vain“ (z lat. Vanitas) znamená mj. „marnivý“, zde je v kontrastu s francouzskými příběhy, které jsou považovány za pravdivé. GUIETTE, Robert. «Li conte de Brétaigne sont si vain et plaisant». Romania. 1967, roč. 88, čís. 349, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2021-05-18]. DOI 10.3406/roma.1967.2594. (francouzsky)