Lapací měchýřek

Jsou to bílé, zelené nebo tmavomodré, pružné a mnohdy průsvitné měchýřky, které vznikly přeměnou listů, vyrůstají přisedle nebo na krátkých stopkách. Bývají veliké 0,5 až 4 mm a každá rostlina jich má velký počet nestejně velikých. Pro každý druh jsou charakteristické určité velikosti, které neplynou ze vzrůstu rostliny, ale ze specializace na velikost kořisti.

Okolo hrdla měchýřku vyměšovací žlázy vylučující sladký sliz lákající potenciální kořist, kterou bývají nejčastěji buchanky, lasturnatky a zvláště perloočky. Před vstupem do hrdla jsou štětinaté anténovité výčnělky, které propustí dál jen živočichy přiměřené velikosti. Tím se zamezí případnému poškození měchýřku větší kořisti. Vnitro měchýřku od okolního prostředí vodotěsně odděluje víčko porostlé zvenčí citlivými spouštěcími chlupy.

V základní stavu je měchýřek připraven k lovu, tj. je naplněn vodou a je v něm podtlak, jeho pružné stěny jsou prohnuty dovnitř. Podrážděním spouštěcích chlupů víčka se toto prudce otevře směrem dovnitř a měchýřek nasaje vodu z vnějšího prostředí společně s kořistí a víčko se opět uzavře. Celý proces od stimulace spouštěcích chlupů po opětovné uzavření měchýřku trvá cca 30 ms.

Žlázy v měchýřku začnou vylučovat trávicí enzymy, které kořist rozloží. Když rostlina pomoci speciálních buněk všechny živiny vstřebá, připraví se měchýřek k dalšímu použití. Přebytečná voda z měchýřku je vytlačena ven během 15 až 30 minut přes vnější stěnu měchýřku tzv. dvoučetnými žlázami. Měchýřek může údajně polapit kořist až 14krát.

• (anglicky) The mechanism of the water tight door of the utricularia trap