LGBT práva v Nikaragui

Mužský i ženský stejnopohlavní sexuální styk je v Nikaragui legální od března 2008 se sjednoceným legálním věkem způsobilosti k pohlavnímu styku na 18 let bez ohledu na sexuální orientaci nebo pohlaví.[1] Veškerá ustanovení o trestných činech v sexuální oblasti jsou genderově-neutrální.

Stejnopohlavní páry a domácnosti jimi tvořené nemají rovný přístup ke stejným benefitům a právní ochraně jakých se dostává heterosexuálním manželským dvojicím.

V červnu 2014 přijal nikaragujský kongres nový Zákon o rodině, který limitoval manželství, nesezdané soužití a osvojení pouze pro heterosexuální páry. 8. dubna 2015 vstoupil nový Zákoník o rodině v účinnost. LGBT Nikaragujci na to zareagovali žalobou u Nejvyššího soudu.[2]

Podle § 36 odst. 5 Trestního zákoníku lze za přitěžující okolnost při spáchání trestného činu považovat i motiv z vědomí jiné sexuální orientace.[3]

Mnoho LGBT Nikaraguanců hrálo klíčovou roli během Sandinistické revoluce, nicméně LGBT práva nebyla považována Sandinistickou vládou za prioritu, protože většina populace byla římskokatolického vyznání. Přiznání nějakých práv sexuálním menšinám bylo tudíž považováno za politicky riskantní, protože by se mohl očekávat možný střet s Římskokatolickou církví, která v té době měla značný vliv na vládu.[4] V rámci 10. výročí Sandinistické revoluce (1989) začaly fungovat první organizace zaměřené na LGBT lidi a začaly se organizovat první manifestace v Manague.[4]

Po uvalení embarga ze strany USA tu začalo působit mnoho nevládních LGBT organizací a r. 1991 začal první festival gay pride.[4] Každoroční festival připomínající období Stonewallských nepokojů v New Yorku se koná vždy 28. června jako jejich jubileum.[5]

Počáteční získání podpory vystřídala prohra, když Národním shromážděním prošla změna zákona chránící ženy před znásilněním a sexuálním zneužíváním od sociálních Křesťanů. Nový zákon trestal až tříletým vězením toho, kdo vyvolá, podporuje, propaguje nebo praktikuje soulož mezi osobami stejného pohlaví a jiné nemravné chování. Za nemravné chování se dal považovat i mimomanželský sex. Proti zákonu protestovali aktivisté i jejich spojenci, jak v Nikaragui, tak před velvyslanectvími v zahraničí, přesto jej prezidentka Violeta Chamorro v červenci 1992 podepsala .[6]

V listopadu 1992 koalice známá jako Kampaň za sex bez předsudků složená z advokátů, gay a lesbických akvitistů sepsala žalobu k Nejvyššímu justičnímu soudu pro neústavnost tohoto ustanovení. Nejvyšší soud žalobě v březnu 1994 nevyhověl.[7] Až teprve 1. března 2008 vznikl Nový Trestní zákoník a toto diskriminační ustanovení do něj nezahrnul, čímž dekriminalizoval mimomanželský a stejnopohlavní sexuální styk.[8]