Polyethylen
Polyethylen (PE) je termoplast, který vzniká polymerací ethenu.
| polyethylen | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Polymethandiyl |
| Sumární vzorec | (С2H4)n |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 9002-88-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Poprvé jej syntetizoval Hans von Pechmann v roce 1898 zahříváním diazomethanu. V roce 1933 byla zvládnuta průmyslová syntéza. V roce 1939 byla zahájena průmyslová výroba nízkohustotního – rozvětveného polyetylenu a v roce 1953 byl poprvé syntetizován lineární vysokohustotní polyetylen. Výrobu lineárního stereoregulárního polyethylenu umožnil objev polyinzerce pomocí Zieglerova–Nattova katalyzátoru.[1]
Rozdělení polyethylenu
| české označení | anglický označení | zkratka prefixová | zkratka sufixová |
|---|---|---|---|
| ultra high molecular weight polyethylene | PE-UHMW | ||
| ultra low molecular weight polyethylene | PE-ULMW nebo PE-WAX | ||
| high molecular weight polyethylene | PE-HMW | ||
| polyethylen s vysokou hustotou | high density polyethylene | PE-HD | HDPE |
| high density cross-linked polyethylene | PE-HDXL | ||
| cross-linked polyethylene | PE-X | XLPE | |
| medium density polyethylene | PE-MD | ||
| polyethylen s nízkou hustotou | low density polyethylene | PE-LD | LDPE |
| linear low density polyethylene | PE-LLD | ||
| very low density polyethylene | PE-VLD |
Používají se i české výrazy a označení, například VYLEN: vysoce lehčený polyetylén: Plastový materiál například pro výplně polstrování, jako „pěnovka“ apod.
Využití
Lze využít polymerace za nízkého tlaku (vznikne polymer s lineárním řetězcem, značka lPE – liten) nebo za vysokého tlaku (vznikne polymer s rozvětveným řetězcem, značka rPE – bralen). Při výrobě lze využít vstřikování a vytlačování.
Je odolný vůči kyselinám i zásadám, použitelný do teploty kolem 80 stupňů Celsia. Vyrábí se z něj smrštitelné fólie, roury, ozubená kola, ložiska, textilní vlákna, nejrůznější hračky, sáčky (mikroten) a elektrotechnická izolace.[2]
Rozlišují se dva základní druhy polyethylenu: PE-LD (s nízkou hustotou) a PE-HD (s vysokou hustotou). PE-HD má vysoký stupeň krystality, což způsobuje jeho vysokou chemickou odolnost a odolnost proti rozpouštědlům. Podmínkou vysokého stupně krystality je linearita a stereoregularita řetězců, čehož se dosahuje při polyinzerci.
PE-HD se používá i při výrobě kompozitního materiálu na bázi dřeva – woodplastic, který se používá jako náhrada dřeva v mnoha oborech.
Polyethylen je v současnosti nejpoužívanějším polymerem na světě. Jeho zásluhou předčila již v roce 1979 produkce plastů celosvětovou výrobu oceli. Jeho roční produkce je odhadována na více než 60 milionů tun.[1]
Reference
- Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
- Nejpevnější syntetické vlákno (anglicky): http://www.dsm.com/en_US/html/hpf/home_dyneema.htm
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu polyethylen na Wikimedia Commons - (anglicky) Polythene's story: The accidental birth of plastic bags
- (anglicky) Polythene Technical Properties & Applications
