L-3 (ponorka)

L-3 „Frunzenec“ (rusky: Л-3 «Фрунзенец») byla sovětská vojenská ponorka třídy L (Leninec) série II, užívaná zejména v době Velké vlastenecké války. Její výroba začala roku 1929 v loděnicích v Leningradě, na vodu byla spuštěna roku 1931 a o dva roky později byla zařazena do Baltské flotily. Od podzimu roku 1939 až do února 1941 procházela generální modernizací.

Základní údaje
Typ:	ponorka
Třída:	třída Leninec
Zahájení stavby:	1929
Spuštěna na vodu:	1931
Uvedena do služby:	1933
Osud:	část se zachovala
Poznámka:	max. hloubka ponoru 90 m
Takticko-technická data
Výtlak:	1025 tn (na hladině) 1340 tn (pod hladinou)
Délka:	78 m
Šířka:	7,2 m
Ponor:	4,8 m
Pohon:	2× diesel-elektrický motor o výkonu 2× 1100 hp 2 elektromotory o výkonu 2× 600 hp
Rychlost:	14,5 uzlů (na hladině) 8,3 uzlu (pod hladinou)
Posádka:	55
Výzbroj:	6× 533mm torpédomet 22 torpéd 20 min 1× 100mm kanón 1× 45mm protiletadlový kanón 1× 7,6mm

Za války se účastnila devíti bojových operací, při kterých provedla 16 torpédových útoků a položila 12 minových polí. Patřila k  nejúspěšnějším sovětským ponorkám – potopila 25 nepřátelských plavidel a další čtyři lodě protivníka poškodila.

Mezi nejvýznamnější úspěchy této ponorky s elitní osádkou lze zařadit potopení německé transportní lodě Hindenburg o objemu 7880 brt (19. 11. 1942) či německé ponorky U-416 (30. 3. 1943). Ponorka L-3 se však nesmazatelně zapsala do historie potopením transportní lodě Goya, při kterém zahynulo 6000-7000 osob. Útok, který se uskutečnil 17. dubna 1945, skončil druhou největší námořní katastrofou v dějinách lidstva.

Ponorka L-3 byla vyřazena z bojové služby v roce 1953 a dodnes se její část zachovala jako muzeum.