Léo Ferré

Léo Ferré (24. srpna 1916 Monako – 14. července 1993 Castellina in Chianti) byl francouzský básník a šansoniér monegaského původu. Během své kariéry, která trvala téměř půl století, vydal přes čtyřicet dlouhohrajících desek.

Léo Ferré
Základní informace
Rodné jméno	Léo Albert Charles Antoine Ferré
Narození	24. srpna 1916 Monako Monako
Úmrtí	14. července 1993 (ve věku 76 let) Castellina in Chianti Itálie Itálie
Místo pohřbení	Monaco Cemetery
Žánry	šanson, mluvené slovo, klasická hudba a francouzský pop
Povolání	písničkář
Nástroje	klavír, zpěv
Aktivní roky	1946–1992
Vydavatelé	Le Chant du Monde, Barclay Records, RCA Records, EPM Musique
Významná díla	L'Espoir Amour Anarchie Il n'y a plus rien Léo Ferré Les Chansons d'Aragon … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Madeleine Ferré
Web	www.leo-ferre.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Monaku, kde jeho otec pracoval jako vedoucí kasina, od dětství zpíval v chrámovém sboru, studoval na církevní škole, roku 1939 absolvoval Institut d'études politiques de Paris. Za války sloužil u alžírských střelců, v roce 1945, kdy pracoval v Radio Monte Carlo, se seznámil s Édith Piaf a na její radu začal působit jako písničkář v Paříži. Ve své tvorbě kombinoval hudbu s mluveným slovem, využíval také zvuk symfonického orchestru, který sám dirigoval,[1] často zhudebňoval poezii autorů jako François Villon, Charles Baudelaire, Guillaume Apollinaire nebo Louis Aragon („L'affiche rouge“).[2] Otevřeně se hlásil k anarchismu,[3] na Charlese de Gaulla napsal posměšnou píseň „Mon General“. Jeho významnými skladbami jsou „Jolie Môme“, „C’est extra“ a „Avec le temps“. Byl mu udělen Řád čestné legie, který však odmítl přijmout.[4]