Kjokušin karate

Kjokušin karate (známé též jako Kjokušin kaikan, japonsky 極真会館, v anglickém přepisu do latinky Kyokushin) je styl karate, založen roku 1964 japonským mistrem karate korejského původu Masutacu Ójamou. Zápasy zde probíhají bez jakýchkoliv chráničů a techniky jsou vedeny plnou silou na tělo soupeře. Zakázány jsou pouze údery na hlavu (přičemž kopy na hlavu jsou povoleny). Zápas končí buď knock-outem, nebo po vypršení času rozdílem bodů udělených rozhodčími. Název Kjókušin lze přeložit přibližně jako „Cesta poslední pravdy“. Kjókušinští karatisté jsou proslulí svou houževnatostí, silou a odolností a jejich tréninkové metody patří mezi nejtvrdší na světě.[zdroj?] Jedním z důvodů založení tohoto stylu byla mj. snaha mistra Ójamy vyrovnat se thajským boxerům, proti kterým nemělo tradiční karate šanci.[zdroj?] Vzniklo tak velmi komplexní bojové umění, dodnes odborníky považované za jedno z nejtvrdších na světě. Soupeření thajského boxu s okinawským karate dalo podnět ke vzniku mnoha soutěžních organizací, v čele s K-1. Úrovně technické zdatnosti do mistrovského stupně jsou v kjókušin karate označeny barevnými pásy, v pořadí bílý, oranžový, oranžovo-modrý, modrý, modro-žlutý, žlutý, žluto-zelený, zelený, zeleno-hnědý, hnědý a černý.

Základní informace

Podobně jako v ostatních stylech karate se cvičí v gi, technická zdatnost jedinců se rozlišuje barvou pásků (10-1 kyu, 1-10 dan). Kromě samotných technik (kihon) a posilování je součástí tréninku také výcvik sebeobrany, sparring a nauka o etice a historii.

V kjokušin karate se soutěží v několika sportovních disciplínách:

Česká republika

Naším nejznámějším karatistou tohoto stylu je pravděpodobně Jan Soukup,[zdroj?] ačkoliv držitelem nejvyššího technického stupně v ČR je Sensei Petr Droščák, nositel 4. Danu, jehož žáci jako jediní v historii ČR dosáhli na mistrovství Evropy medailového umístění. Za otce českého kjókušin karate je považován Jiří Potyš (3.dan), který založil historicky první oddíl Kyokushin v Javorníku okres Jeseník. Následně založil první Českou organizaci Karate Kyokushin a díky němu se dostalo kjokušin mezi širší českou veřejnost a byly zakládány další kluby napříč celou ČR (Brno, Praha, Slavičín, Kroměříž a další.. Za zmínku stojí i spolupráce s Polským svazem, zejména Shihan Robert Wajgelt 5.dan ze Sieradského klubu Karate Kyokushin, který působil na počátku rozvoje českého kjokušin jako trenér reprezentace a přinesl pro české závodníky i řadové karatisty neocenitelné zkušenosti. [zdroj?]

Svazy stylu kjókušin karate v Česku

Český svaz kyokushin karate (Český svaz karate Kyokushinkai, o.s.)

Datum vzniku: 2010
Jan Soukup – vedoucí pobočky, prezident ČSKK, reprezentační trenér;
Jana Kořínková – viceprezident ČSKK, hospodář;
Michal Starý – manažer, reprezentační trenér;
Petr Kesner – předseda komise STK, reprezentační trenér;

Členství v mezinárodních organizacích:
International Karate Organization Kyokushinkaikan
International Karate Organization Europe Archivováno 17. 5. 2014 na Wayback Machine


Oficiální webové stránky

Česká organizace karate kyokushin

Datum vzniku: 1999
Jiří Potyš – zakladatel ČOKK, předseda;
Mgr. Petr Droščák – sekretář;
Robert Waigelt – reprezentační trenér;

Členství v mezinárodních organizacích:
Kyokushin World Federation
European Kyokushin Karate Organization (European Kyokushin Federation) Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine


Oficiální webové stránky

Česká asociace shinkyokushinkai - Oyamas karate

Datum vzniku: 2001
Mgr. Jiří Žofčin – Prezident svazu;
František Sláma – 1. viceprezident a trenér reprezentace;
Martina Stanko Žofčinová – Člen výboru;
Ing. Arsen Bultaev – Asistent trenéra reprezentace (Také branch chief Českého svazu ashihara karate);
Ing. Robert Csekes – Hospodář ako a vedoucí úseku rozhodčích;

Členství v mezinárodních organizacích:
World Karate Organization


Oficiální webové stránky

Známé osobnosti

Mezi známé provozovatele tohoto bojového umění patří například:

Legendy tohoto sportu:

  • Masutacu Ójama (zakladatel, 10. Dan)
  • Kendži Midori
  • Terutomo Jamazaki
  • Andy Hug

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.