DŠK (kulomet)
DŠK vz. 1938 byl sovětský velkorážní kulomet užívaný ve druhé světové válce i po ní. Celým názvem Děgťarjov-Špagin Krupnokalibernyj (Děgťarjov-Špagin velkorážní).
Děgťarjov-Špagin DŠK | |
---|---|
Typ | Velkorážní kulomet |
Místo původu | SSSR |
Historie služby | |
Ve službě | 1938 — dosud |
Používána | SSSR a mnoho dalších |
Války | Zimní válka, Druhá světová válka |
Historie výroby | |
Výrobce | Tula |
Vyrobeno kusů | 1 mil. |
Varianty | DK, DŠKM, DŠKS, Typ 54 HMG |
Základní údaje | |
Hmotnost | 34 kg (bez podstavce) |
Délka | 1626 mm |
Délka hlavně | 1000 mm |
Obsluha | dvojčlenná posádka |
Typ náboje | 12,7 × 108 mm |
Ráže | 12,7 mm |
Kadence | 600 střel/min |
Úsťová rychlost | 850 m/s |
Účinný dostřel | 1500 m |
Maximální dostřel | 7000 m |
Zásobování municí | pás 50 ran |
Historie
Počátky vývoje kulometu spadají do počátku 30. let, ovšem návrhy zbraní byly neúspěšné až do roku 1938, kdy byla představena zbraň, která nesla jména konstruktérů Děgťarjova a Špagina – DŠK. V tomtéž roce byl velkorážní kulomet přijat do výzbroje Rudé armády. Užíval se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravoval se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stál na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg, s dvoukolovým pojízdným podstavcem 157 kg. Po druhé světové válce byla přijata do výzbroje zmodernizovaná verze DŠK vz. 1938/46, nazvaná též jako DŠKM.
Kulomet sloužil dále i po druhé světové válce a to nejen v SSSR, ale i v ostatních sovětských satelitech. Dodával se i do rozvojových zemí, kde v mnohých případech slouží dodnes. Byl součástí protivzdušné ochrany tanků T-54 a T-55. Čína tuto zbraň vyráběla licenčně pod označením Typ-54.
Za druhé světové války byl kulomet součástí výzbroje 1. československého armádního sboru v SSSR, po válce byl v Československu licenčně vyráběn.
Používané náboje
Pro kulomety DŠK a DŠKM byly v československé armádě zavedeny následující varianty náboje 12,7 × 108 mm:
- 12,7 PZ 32 – průbojný zápalný náboj – nejrozšířenější typ náboje s biogivální průbojnou zápalnou střelou B32. Střela má ocelové jádro, olověnou košilku, tombakový plášť a uvnitř zápalnou slož. Značení červeným proužkem a černá špička střely.
- 12,7 PZSv – průbojný zápalný svítící náboj – konstrukce podobná, jako u předchozího typu. Stopovka umístěná v zadní části střely svítí za letu červeně. Použití zejména u protiletadlové střelby. Střela značena fialovou špičkou a červeným proužkem.
- 12,7 Nh 50 – náhradní náboj – určen k nastřelování zbraní a balistickým zkouškám. Značen černou špičkou, červeným a šedým proužkem.
- 12,7 Nh Sv 50 – náhradní svítící náboj – podobně jako předchozí, určen k nastřelování zbraní. Značen fialovou špičkou, červeným a šedým proužkem.
- 12,7 Šk – školní náboj – prázdná nábojnice se čtyřmi otvory po obvodu. Slouží k výcviku v nabíjení kulometu. Celá střela zbarvena bíle.
Náboje byly v rámci československé armády uloženy většinou v dřevěných truhlících na 300 ks nábojů. Truhlice obsahovala tři krabice z pozinkovaného plechu po 100 nábojích.
Odkazy
Literatura
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu DŠK na Wikimedia Commons