Kudrnáč

Kudrnáč je plemeno holuba domácího charakteristické bohatě zkadeřeným peřím na křídlech. Je to středně velký holub připomínajícími tělesnými tvary zvětšeného holuba skalního, většinou nemá chocholku a nohy jsou pokryté krátkými rousky. Kudrnáč je významný představitel strukturových holubů, oblíbený a rozšířený po celém světě.[1] V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny strukturových holubů, patronát drží Německo a plemeno je zapsáno pod číslem 0601.

Kudrnáč
Kudrnáč, modrý pruhový bělouš
Základní informace
Země původuPřední Asie
Využitíokrasné plemeno
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaStrukturoví holubi
multimediální obsah v kategorii na Commons
Kudrnáč

Je to staré plemeno pocházející z Přední Asie, které bylo dále prošlechtěno v Anglii a v Německu.[2][3]

Typem i velikostí odpovídá polnímu holubovi, je však trochu delší,[4] mohutnější a kvůli zkadeřenému peří se zdá větší.[2][3] Hlavu má malou, oblou a nízce klenutou, s poněkud delším zobákem, který je na špičce mírně zahnutý. Barva zobáku odpovídá barvě opeření, u černých a modrých ptáků je černý, u červených a žlutých rohový a u bílých ptáků a štítníků je světlý. Oči jsou vždy oranžové až oranžově červené a jsou orámované úzkými a jemnými obočnicemi bledé barvy. Většina kudrnáčů je hladkohlavá, ale v záhlaví může vyrůstat úzká lasturovitá chocholka. Krk je kratší s krátce vykrojeným hrdlem a plynule přechází v širokou a zaoblenou hruď. Hřbet se mírně svažuje k ocasu, který je nesený téměř vodorovně a je úzce složený. Křídla jsou velká, s letkami v klidu složenými na ocase. Nohy jsou krátké a opeřené krátkým zkadeřeným rouskem.

Nejvýraznějším znakem kudrnáče je jeho peří. Je dlouhé, úzké, uvolněné a zvláště na křídelních štítech bohatě zkadeřené do té míry, že jednotlivá pera vytvářejí uzavřené prstence. Zvlnění per by mělo být patrné i na letkách, rýdovacích perech a opeření nohou.

Podle přídatných pernatých ozdob se kudrnáč dělí na jednotlivé rázy, maďarský kudrnáč je hladkohlavý, má krátce opeřené běháky a nejčastěji je barevný, milánský kudrnáč má naproti tomu lasturovitou chocholku a bohatě opeřené nohy s kratšími rousky.[5] Milánský kudrnáč je většinou bílý.[5][6]

Barevné rázy kudrnáče: zcela vlevo kudrnáč modrý pruhový bělouš, pak milánský bílý kudrnáč s výrazně opeřenýma nohama, dále maďarský kudrnáč červenopruhý bělouš a vpravo kudrnáč celobarevný černý

Barva opeření nebývá důležitým znakem. Kudrnáči jsou nejčastěji chováni jako tzv. bělouši modří, popelavě červení a popelavě žlutí, u kterých je barva opeření vybělená dominantním faktorem G (grizzly) v heterozygotní formě.[4][6] Dále se vyskytují štítníci, bílí ptáci, kteří mají vybarvené pouze štíty křídel, a to ve výše uvedených barvách. Bílí kudrnáči bývají homozygotní bělouši v různých barevných řadách.[1] Vzácně se vyskytují i holubi bez faktoru grizzle[4] a holubi černí.[2][3] Celkem existuje 18 barevných rázů.[7]

Kudrnáč je okrasné plemeno holubů, vhodné do volného i voliérového chovu.[1] Ze všech strukturových holubů je kudrnáč jediné, u kterého přichází do úvahy i užitkovo-okrasný chov.[5] Na chov není náročný[7] a dobře se rozmnožuje.[2][3]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ING.JIŘÍ HAVLÍN, CSC.-SLAVIBOR PETRŽÍLKA A KOLEKTI. VZORNÍKY PLEMEN HOLUBŮ. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. Dostupné online. (česky)
  2. BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 207. (česky)
  3. BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů VI. Holubi okrasní, s. 167. (česky)
  4. TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Holubi strukturoví, s. 112–113. (česky)
  5. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 196. (česky)
  6. PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Kudrnáč, s. 78. (česky)
  7. BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 64 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky)

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky)
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. (česky)
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. (česky)
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky)
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. (česky)
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.